Madona, ze série Počítačových obrazů, 1996-1997, 125x100 cm
Druhá manifestace aktuálního umění 1965
(spolu s V. Machem, S. Švecovou, J. Trtílkem)
Začíná v neděli 23.5.1965 v 10.00 hod. v ulici Nový Svět přednáškou Milana Knížáka na téma: Druhý atomový výbuch v Číně a jeho vliv na vývoj umění. Z velké monografie renesančního u mění vytrhává listy a rozdává je účastníkům. Na zemi ležící hromady obrazů a knih jsou ničeny. Všechno se uklízí oknem do už přeplněné místnosti. Někdo střílí z revolveru. Stádo účastníků je vedeno ulicí k vysoké zdi, na které jsou rozvěšeny části bytového zařízení: postel, stůl, židle, kamna apod. Prostranství před zdí je poseto spoustou barevných oděvů. Pověšené předměty padají a s rachotem se tříští. Účastníci i organizátoři je tahají ulicí a uklízejí zase do zmíněné místnosti. Okno s namalovaným obličejem. Dámy a několik nažehlených snobů se štítí od bláta umazaných oděvů a snaží se jen přihlížet. Organizátoři je ale nutí, aby pracovali. Zase pochod dál do ulice poseté asi 5-10 tisíci papíry - listy televizních scénářů. Mží. Mokrými papíry se dobře kouluje. Pasivní účastníci si chrání obličeje před létajícími chuchvalci, aktivní zuřivě bojují. Zase velké uklízení. Veřejná bezpečnost, která přijela v hojném počtu ještě před započetím akce, vše samozřejmě zakázala, ale po dlouhém a prudkém rozhovoru se mi podařilo přesvědčit je, že uklízení toho všeho musí trvat alespoň hodinu, a pod rouškou toho se celá akce konala. A tedy překotné uklízení se stalo její platnou a neodmyslitelnou součástí.
Dlouhou, úzkou, temnou chodbou vchází do místnosti naplněné uklizenými věcmi, která je 4,5x5 m veliká, asi 70 účastníků. Jsou nacpáni mezi nepředstavitelným množstvím haraburdí, které jim trhá šaty. Je ohlášen koncert aktivní hudby. Místnost je naplněna monotónním hučením nevyladěného rádia. Na gramofonu je přehrávána poškrábaná a polepená deska. Láme se. Přehrávají se její jednotlivé kousky. Účastníci škrábou po desce a začínají sami od sebe vytvářet hudbu vším a na všechno, co je kolem nich. Solidně vypadající pán ve středních letech nalezl někde zcela nový vařič a bušil s ním o skříň úplně nepříčetně. Jedna skupinka se pokoušela povalit skříň. Jiní bušili do strtopu nebo shazovali police. Vykřikovali a ječeli. Hluk k zešílení. Dost! Dost! Všichni ven! Organizátoři vyhánějí účastníky. Oknem, dveřmi. Místnost je v mžiku prázdná. Odchod zase na prostranství pod vysokou zdí, kde se právě vydává 3. číslo časopisu Aktuální umění. Všichni jsou tvůrci. Archy papíru a barvy létají po účastnících. Pracují se zápalem. Časopis je hotov. Balík mokrých, pocákaných, pošlapaných, počmáraných papírů je věnován právě zvolené královně krásy. Je jí desetiletá holčička. Odmítá. Tiskne se k mamince. Musí být tedy zvolena náhradní. (Královna.) Cesta zpět k domu č. 19. Dveře do sklepa otevřeny. Každý dostane zapálenou svíčku a vchází. Na klenbu sklepa se dají plamenem vytvářet fantastické fresky. Dívka s krabicí se prodírá a prodává pouťová štěstí: obálky s rozkazy: volej telefonní číslo 3546785 a diskutuj na téma úsměv Mony Lisy a třetí světová válka, volej číslo 935927 a diskutuj na téma pohlavní výtok a jeho vliv na vývoj manželství, volej 999446 a diskutuj na téma je smrt umění atp., atp., atp., atp., atp., atp...
Ticho! Ticho! Poslouchejte vodu! Svíčky jsou zhašeny. Někde v koutě crčí pramínek. Jen jestli je to voda, řekne někdo a všichni si myslí, že je to spíš, jako když se močí. Pak několik výstřelů, které zcela zaniknou a působí spíš lyricky. Lidé vycházejí a u východu dostává každý do ruky teplý, ve slupce uvařený brambor. Fotografie z terezínského ghetta. Účastníci postávají před domem a s chutí pojídají brambor místo nedělního oběda. Všechno se děje za asistence policie, vlastně VB, která pomocí uni- i neuniformovaných příslušníků pečlivě sleduje každou akci. Proto rozchod a za 10 minut sraz před hotelem Savoj. Zbavit se tíživého pocitu hlídanosti. Od Savoje hadovitým průvodem do parku. Rozbahněným svahem na vyvýšené prostranství, páni mají galantně pomáhat dámám. Účastníkům je po řadě ukazován text s návodem:
1. sesbírej dříví a kameny a spolu s ostatními připrav ohniště 2. postav se do vyznačeného kruhu, je od ohniště vzdálen 3 m 3. na pokyn začni zpívat písně:
Já do lesa nepojedu
Včera neděle byla
Pásol Jano tri voly
Subtilní dívka s dlouhými vlasy v černém plášti a zlatých botách provádí striptýz, při němž svlečené kusy oděvu klade na oheň, který zapálila. Nakonec ale zůstává v trikotu a odchází. Senilní pánové a ušlápnutí manželové jsou zklamáni, ale naštěstí jich tu moc není. Oheň hoří vysokým plamenem. Účastníci jsou vybídnuti, aby striptérku následovali. Rozpaky. Trochu smíchu. Váhání. Pak někdo nesměle a provokativně položí na oheň kapesník. Jiný kravatu. Jedna z dívek potajmu sundala kalhotky a punčochy. Letí do ohně. Házejte peníze! Průkazy! Zbavte se sebe! 10 Kčs letí do ohně. Pak vysoká dáma (manželka nebo družka jednoho z velkých pražských snobů, který tam náhodou zabloudil) chce učinit zadost sobě i ostatním tříkorunou, ale oheň ji nechce. Tříkorunu. Poletuje nad plameny jako poplašený motýl. Všichni se dobře baví. Oheň hoří, dohořívá. Klid. Mlčení.
Pokračování akce je v 6 hodin večer na konečné tramvaje č. 6 u Juldy Fuldy, řeknou organizátoři a odejdou. Účastníkům se asi domů moc nechce. Někteří dobrovolně likvidují ohniště.
6 hodin večer. Konečná stanice šestky. PKOJF. Na stromě poblíž stanice je pověšený věnec buřtů, chleba a plakát s nápisem:
AKTUÁLNÍ HRA
ÚČASTNÍCI PŘIJDOU K ŘECE, KDE PLAVE MÍČ. PŘINUTÍ HO KAMENY PŘIPLOUT KE BŘEHU A VYLOVÍ HO. HRAJOU KOPANOU. PO ZÁPASE NASBÍRAJÍ DŘÍVÍ A ROZDĚLAJÍ OHEŇ. OPÉKAJÍ BUŘTY, ZPÍVAJÍ A JINAK SE VESELÍ VESELÍ VESELÍ VESELÍ VESELÍ
P r o v e ď ! S t a ň s e t v ů r c e m.
Vrátili se kolem deváté. Večer. Míč jim uplaval.
