Klobouk z kolekce "Barevných Borsalin", 1983-1984
Design
Design duše
Když prohlížím výrobky s kvalitním designem (a takových příležitostí mám dost, hlavně na velkých výstavách designu), vždy mě přitom něco chybí. Předměty jsou krásné, působí často vznešeně až ušlechtile, ale jakoby stály na okraji našich životů, jakoby jejich krása neměla dostatek síly zasáhnout podstatu životních poutí. Napadlo mě, že bychom se měli pokusit zadesignovat nejen okolí našeho těla a tělo samotné, o což se pokoušíme v nejrůznějších design studiích a fit centrech. Prostory kolem nás, předměty co nás obklopují, i naše těla pak mají kvalitní design, ale naše myšlenky, pocity a jednání zůstávají nedotčeny, bez oné vznešenosti, kterou propůjčujeme tomu co tvoří vnější část našeho bytí. Asi by nebylo od věci vymyslet nějaký speciální designový program pro vztahy mezi lidmi.
Jsem přesvědčen, že problém, který jsem naznačil, platí ve všech oblastech. V druhém Manifestu Aktualu (z roku 1965-1966) navrhuji opustit pragmatický, racionální a vypočitatelný svět posuzovacích parametrů a pokusit se např. posoudit technickou kvalitu traktoru podle vůně či správnost výsledku matematické operace podle barvy. Přiznávám se, že mě víc než tvar stolu, postele, vidličky, auta či kabátu, zajímá tvar duše. Jsem čím dál víc přesvědčen, že současná společnost klade nemístně velký důraz na svět vnější a jeho duchovní část zůstává stydlivě nedotčena. Bylo by určitě zajímavé udělat výstavu takového duchovního designu. Možná by byla výstavní síň prázdná, jen naplněná dobrými úmysly, pozitivními myšlenkami a libými pocity. Mě by se na takové výstavě líbilo, poněvadž míst na tomto světě, kde je takováto krása přítomna je čím dál tím méně. Jsem asi sentimentální a proto se mi stýská po světě doteků a těsných spojení. Dnes mohu odkrýt nespočet virtuálních světů, mohu navázat přátelství s australanem, afričanem, dalekým asiatem či americkou krasavicí. Nejen že nevím, zda taková krasavice není šedesátiletým chlapem, který se virtuálně proměnil v manekýnu, ale takovéto vztahy jsou vždy jen náhražkou. Možná, že nás dokonce odvádějí od možnosti skutečné komunikace. Virtuální svět (a je třeba si uvědomit, že mezi virtualitou a duchovnem je nebetyčný rozdíl) je svým způsobem přesně a pečlivě zadesignovaný, a lze se v něm vyznat. Já však stále nevím, jak by měl vypadat design konkrétního pohlazení. Co takhle vypsat na to soutěž?
