Dvouhlavý Kašpárek, 1991
1963-1972
Milan Knížák vytvářel v 70. letech repliky a kopie svých dřívějších aktualizovaných oděvů. Nové série měly jednak dokumentační charakter, jednak postupně přecházely v tvorbu tzv. Šamanských oděvů. Tato fáze jeho činnosti se stala tématem jeho samostatné výstavy v Galerii Art Intermedia v Kolíně nad Rýnem roku 1970. Aktualizované oděvy se objevují i později na módních přehlídkách jeho tvorby, např. roku 1980 v rámci výstavy Arbeiten v Galerii Baecker v Bochumi, příp. roku 1986 na módní přehlídce v Praze a na módní přehlídce v Kunsthalle Hamburg nebo roku 1987 na módní přehlídce při vernisáži výstavy v M0 ČSAV v Praze apod. Aktualizované oděvy tvoří význačnou kapitolu v tvorbě Milana Knížáka. Jsou spojeny s počátky jeho tvorby v polovině 60. let v okruhu skupiny Aktual. Aktualizované oděvy, tj. oděvy specificky upravené, překračují hranice módní a oděvní tvorby vůbec. Jejich výroba a nošení se stává návodem k jednání, ke změně zažitých zvyklostí. Díky této své vnitřní akčnosti se aktualizované oděvy stávají součástí některých akcí Milana Knížáka, např. Demonstrace jednoho (1964) nebo 2. manifestace aktuálního umění (1965). U roce 1965 vydává v edici Aktual v nákladu cca 200 kusů multiple Jak aktualizovat oděvy - aktualizované oděvy doplněné návodným textem jak získat tyto šaty úpravou běžných oděvů prostřiháváním, propalováním, pomalováním, neobvyklou kombinací materiálů, doplněním různými předměty apod. Text Jak aktualizovat oděvy (1965): "Kabátu se utrhne rukáv. Límec se natře ostrou barvou. Na spodní okraj kabátu se přišijou 30 centimetrové třásně. Na konci mohou být spletené v copy. Kabát se po délce rozstřihne. Každou polovinu nosíme zvlášť. Nohavice kalhot se obtočí pečlivě namalovanými proužky pastelových barev. Na levou polovinu zad černého saka se přichytí 4 metrová vlečka z těžké látky. Do svrchníku se na prsou vystřihne obdélník 20 x 30 cm. Širší strana rovnoběžná s rameny. Totéž na saku, košili, tričku. Na pokožku se obtisknou velikonoční obtisky. Svlečený oděv se sbalí do balíku a nosí na zádech jako batoh." Výroba a nošení aktualizovaného oděvu může být (i díky použití aktualizovaných oděvů v rámci akcí) chápána i jako svébytná činnost, jako svého druhu akce. Souvislost aktualizovaných oděvů ze 60. 1et a šamanských oděvů ze 70. 1et je dána přesunem akcentace na jinou sféru této činnosti, odpovídá tomu jak se z demonstrací aktuálního umění postupně stávají spíše rituály. Aktualizované oděvy souvisí s dalšími aktivitami Milana Knížáka, s návrhy šperků a líčení. Zřejmá je souvislost aktualizovaných oděvů např. s již uvedenou sérií Šperky pro celé tělo (1963-1964). Aktualizované oděvy tvoří navíc jen část práce Milana Knížáka s oděvy. Souběžně s aktualizovanými oděvy se objevují, v tomto dílu dokumentace uvedené, Šaty malované na tělo (1965-66). Tvorba oděvů a jejich návrhů se krom toho vyvíjí v souvislostech s ostatními obory jeho činnosti a v souvislosti se základními přístupy charakterizujícími jednotlivá období. Oděvy souvisí s různými návrhy líčení, např. Ruce označené pro tajné rituály (1965-71) či návrh líčení Jak si zdobit tvář (1967-71). (Jak si zdobit tvář existuje i jako akce z roku 1967). Oděvy používá Milan Knížáka i jako podstatnou součást svých výtvarných dě1 (např. Vlastní podobizna z r. 1963 vytvořená z košile a kalhot nalepených na sololitu). Od 70. let používá ve svých malbách různě barevné a vzorované textilie. maluje na ně (např. v malbách z cyklu Šaty malované na tělo z r. 1976) nebo textilie (i různě upravené) vlepuje do svých obrazů (např. Akvárium 1987). Tvorba oděvů se proměňuje i z hlediska základního přístupu k tvorbě. Např. v 70. letech v kontextu svých dalších konceptuálněji pojatých aktivit navrhuje Milan Knížák netradiční nebo vůbec nenositelné oděvy: např. soupravu šperků jako oděv nebo oděv z barevných světel či Symbiotický oděv (1970). Vzniká dokonce konceptuální návrh Šaty, které se nenosí (text vzniklý na základě prací s oděvy v letech 1962-1977). I když v 80. letech pak vznikají nejrůznější více či méně nositelné kolekce módy, lze, s ohledem na celkový charakter činnost Milana Knížáka, říci, že práce s oděvy není omezena hranicí módní tvorby. Stýká se jednak s jeho dalšími aktivitami (např. výtvarné využití oděvů v různých asamblážích, obrazy malované na textilie, akce spojené s oděvy - akce Burning Mind Ceremony, akce Stezka a jiné akce a prostředí při zahájení výstav), jednak se tvorba oděvů svým hraničním pojetím sama vymaňuje z oblasti módy i oděvní tvorby. Tvorba oděvů se tak stává svobodnou hrou, při níž jsou rozbíjeny nejrůznější konvence a tato hra, díky své volnosti, dostává další možné obsahy (viz např. rituální aspekt aktualizovaných oděvů či Symbiotický oděv jako výraz vztahu těla a prostředí).
Mgr. Kamil Nábělek, Praha, 1996
