Z cyklu Černé nevěsty, 1987
AŤ ŽIJE KORUPCE!
AŤ ŽIJE KORUPCE
Jestli někdy byla v naší republice blbá nálada, tak je to teď. Lidské hodnoty jako je důvěra, víra, vzájemná úcta se vytrácí. Na všech úrovních naší společnosti zavládlo podezírání, osočování, nepřejícnost, řevnivost a samozřejmě závist z které to asi pramení. Udávání a vzájemné fízlování se stalo základem lidských vztahů a je obecně koodifikováno jako hrdinství či alespoň jako samozřejmost, místo aby bylo bez řečí odmítnuto.
Tak jako bychom měli anonymy házet do koše bez ohledu na to, co v nich může být, poněvadž nepodepsat se je známkou pokleslosti a zbabělosti, zrovna tak bychom měli všechna nečestná jednání odmítnout ať už z nich máme prospěch či ne. Jako příklad uvedu: pokud uděláme z policie velkého bratra tak, aby nás mohl kontrolovat v každé vteřině našeho života, možná chytneme o něco více zločinců, ale v podstatě se všichni staneme potenciálními zločinci.
Dnes je velkou módou říkat, že každý krade. Politici kradou, zámožní lidé kradou, každý kdo o něčem rozhoduje je podvodník. S takovým přístupem nikdy nevybudujeme fungující společnost.
Možná, že se nám podaří udělat ze státu jednu reptající hospodu, kde budeme všichni zbytečně nadávat, možná, že vznikne jeden velký kriminál, poněvadž takovéto nálady vedou jenom ke vzniku nějaké diktatury, ale demokratickou společnost zničíme dřív, než vznikla.
Východní filozofie říkají, že člověk se má pohybovat v dobré společnosti, tzn. ve společnosti, kde panují základní lidské hodnoty, řekněme evropsky „dobré mravy“, poněvadž když je všude kolem nás bahno, je téměř nemožné se neutopit.
Vládnout dnes, kdy nároky lidí stoupají exponenciálně a diversifikovaně, je nesmírně obtížné a zvlášť v době vleklé globální krize, které se určitě rychle nezbavíme. Lidé, místo aby pochopili nebezpečí plynoucí ze zvyšování nároků a začali pomalu brzdit svůj nárok na blahobyt, maří všechny snahy o řešení. Nejrůznější spolky, odbory a hnutí opustily svá původní poslání a mají politické ambice. Ozývají se sprosté nadávky na všechny, kteří se podílejí na správě společnosti, ale základem tohoto volání po spravedlnosti a čistotě je odporná lidská závist.
Jsem přesvědčen, že kdyby se většina těch, co dnes křičí, dostala k moci, okamžitě by jí zneužila. Nemyslím si, že náš stát pracuje bez chyby, je spousta rozhodnutí s kterými nesouhlasím, ale nevěřím, že jsou všechny činy vládních struktur podvodné, loupežné a korupční.
Za boj proti korupci se dnes schovávají všechny lidské závisti, nepřejícnosti a animozity. Je mi z toho stydno a vede mě to ke zkratovitým řešením. Nejraděj bych zakřičel „Ať žije korupce“, kdybych nevěděl, že je to hloupost.
Milan Knížák