Stránka z komunistických novin Rudé právo, 1971; O revolucích, 1967
ATENTÁT NA AKTUAL
ATENTÁT NA AKTUAL
Plakát na kapelu AKTUAL
Titul nového CD kapely Aktual
Kolem kapely Aktual chodí všichni po špičkách a jen málokdy přiznají její průkopnickou roli. Ale bez Aktualu by česká undergroundová hudba vypadala úplně jinak.
Kapela Aktual vznikla na konci roku 1967 a od začátku hrála vlastní osobitý repertoár. Prvními skladbami byly „Atentát na kulturu“ a „Apoštolové“, poněvadž jsme tehdy přemýšleli o tom, že by se kapela mohla jmenovat Jezuiti nebo Apoštolové, ale všichni nás znali (kvůli mým dřívějším aktivitám) jako Aktuály, zůstali jsme nakonec u názvu Kapela Aktual i když jsme uvažovali ještě o Dětech Bolševizmu. Koncert v Kulturním středisku v Mariánských Lázních na začátku léta 1968 jsme inzerovali na ručně vyrobených plakátech heslem „Děti Bolševizmu opět kvílí“. Hráli jsme výhradně vlastní skladby a zpívali zásadně česky, jen jedenkrát jsme použili cizojazyčné heslo Against hippies jako minirefrén. Ale to bylo tehdy zcela výjimečné. Česká kapela s krásným názvem Primitivové, která se idiotsky nazývala „The Primitives Group“ vrcholila skladbami holandské psychodelické skupiny „Q65“, podle LP, které jsem jim dal já.
Plastici (bohužel, „The Plastic People of the Universe“), když s námi hráli v Suché u Nejdku, stále ještě vystupovali ve směšných řízách a hráli výhradně skladby Velvet underground. Ještě v dalším společném koncertě v pražském F-klubu(1971) hráli Plastici cizí skladby. Tehdy však přidali k Velvetům i The Fugs (Hallucination Horror) a Walking the dog od Rolling Stones. Jediné vylepšení proti Suché bylo upuštění od legračních říz. Teprve po těchto dvou Aktuálních injekcích se začali Plastici pokoušet o vlastní tvorbu. Nejvíc je patrně ovlivnil fotograf Jan Ságl, manžel sestry Ivana Jirouse, kterému asi jako jedinému se tehdy hudba Aktualu líbila. K tomuto koncertu se váže legrační historka. Navštívil jej totiž známý kritik Jindřich Chalupecký (podle kterého se dnes jmenuje cena pro mladé výtvarné umělce), který nikdy nebyl na podobném koncertě a beatová hudba mu byla zcela cizí. Po skončení představení komentoval: „Proti Aktualu jsou Plastik pípl kavárenská kapela“.
Pod přímým vlivem shlédnutí koncertu Aktualu vznikly kapely Umělá hmota a DG 307. Pamatuji se na četné návštěvy Pavla Zajíčka, kterého zajímalo všechno kolem Aktualu a kterému jsem se snažil nezištně vyvrátit jeho naivní názory, které vnášely do jeho práce zbytečný a legrační patos. Kdyby se v Česku neobjevil Aktual, patrně by Plastici a spol. stále hráli Velvety, popřípadě Fugs či Captaina Beefhearta, v nejlepším případě jejich derivace a některé kapely by nevznikly vůbec.
Když komunistická diktatura chtěla pranýřovat a deklasovat skupinu Plastic People, která se nechala Václavem Havlem zatáhnout do politických souvislostí (i když to členům kapely bylo v podstatě cizí, chtěli jen hrát „bigboš“ který se jim líbil), používala k tomu především písně Aktualu. Televizní pořad natočený v r. 1977, kdy kapela Aktual již dávno nehrála, nese název „Atentát na kulturu“. Text této písně je ve filmu nejen recitován, ale i zobrazen. Dále si komunisté „oblíbili“ píseň „Staňte se prasetem“. V pořadu se několikrát objevil její úvod ... Zahoďte mozky, zahoďte srdce, zahoďte všechno, co vás dělá člověkem! ...
Hudební skladby, které kapely ve filmu provozují jsou z 90% přímou derivací aktuálních skladeb. Především úderný „Koks“ je ovlivnil. S oblibou se vrhly na přídavné nástroje, které Aktual používal od svého začátku, jako např. plechy, drcená skla, sirény, kladiva, vrtačky, pily, ale i rozladěné nástroje a motorku. Aktual také jako první kapela tohoto typu zařadil mezi hudebníky i houslistu, který se do té doby v podobné hudbě vůbec neobjevil.
Postundergroundová scéna dělá všechno, aby význam Aktualu odsunula pokud možno co nejvíc na okraj. Lidé, kteří se zabývají undergroundovou hudbou vědí, že Aktual nelze vymazat, ale snaží se udělat z něj „autsajdrovskou“ výjimečnost, která byla sice zajímavá a průkopnická, ale neměla podstatný vliv. Opak je pravdou.
Důvod této situace je jednoduchý. Už během totality jsem s tzv. „androšem“ nechtěl mít mnoho společného. Jejich stádnost a manipulovatelnost mě děsila. „Grupírování“ se mě příčilo a vždy jsem se snažil dělat jen to, o čem jsem byl hluboce přesvědčen, že má smysl.
Ještě za totality jsem si dovolil odvolat svůj podpis proti Jirousovu uvěznění, poněvadž Jiří Němec, který se na mě s tím obrátil, mě lživě informoval.
Články v komunistických novinách a televizní filmy jsem vždy otevřeně dementoval a psal jsem na příslušná místa protestní dopisy v kterých jsem uváděl, že skladby, které připisovali Plastikům jsou moje i když mi všichni říkali, že je to zbytečné riziko.
Po tzv. Sametové revoluci jsem se nepřiklonil k „pravdoláskařům“, poněvadž jsem brzy zjistil (a tento názor si stále držím), že Václav Havel byl, bohužel, špatným prezidentem. I mé přátelství s Václavem Klausem, známým zloduchem české politiky, přispělo k zvětšení příkopu mezi mnou a uctívateli pravdy a lásky.
Pravda a láska je něco, čeho si nesmírně vážím, ale to, bohužel, nemá s většinou vyznavačů sekty Pravdoláskařů nic společného.
V nedávné době jsem se nezařadil do šiku podporovatelů číratého Karla Schwarzenberga a šik mých oponentů se tím opět zvětšil. Jen pro úplnost dodávám, že jsem v prvních veřejných prezidentských volbách nevolil nikoho, poněvadž jsem mezi kandidáty nenašel osobnost, kterou bych chtěl považovat za svého prezidenta.
Tímto textem chci pouze srovnat zprávy o historii, která je opět silně zkreslována a často právě těmi co mají ústa plná hesel o pravdě, spravedlnosti a transparentnosti.
Milan Knížák