Ležící obřad, 1967-1968
Bublina Aj Wej-wej
Čínský umělec Aj Wej-wej je typický produkt současné umělecké scény.
Nejpopulárnější světový výtvarník Aj Wej-wej ve čtvrtek představí své dílo pro Prahu.
Sedmdesátimetrový nafukovací člun s uprchlíky se bude vznášet ve Veletržním paláci.
Takový mezinárodní "tahák" Národní galerie ve své novodobé historii patrně ještě neměla.
Nevím, kdo může stanovit který výtvarník je nejpopulárnější? Navíc populárnost je pofidérní měřítko a v umění už vůbec neplatí.
Aj Wej-wej je problematická postava. Své dílo vybudoval v komunistické Číně, kde prý byl i členem Ústředního výboru komunistické strany. Když na západě zjistil, že Čína není v módě a že „frčí“ intelektuální levice podporující vše nestandardní, dostal se do problémů s vlastní zemí. To, že mu byl nakonec vrácen pas svědčí o tom, že se s nimi nějak domluvil. Dobře známe z totality tento druh domluv. Zkrátka Aj Wej-wej dělá všechno pro to, aby byl slavný a bohatý.
Národní galerie Aj Wej-wejův „mezinárodní tahák“ opravdu ještě neměla a to jí ctilo. Ředitel Jiří Fajt nejen, že nerozumí současnému umění, ale je ze stejného těsta jako Aj Wej-wej. Jde mu také jen o moc a peníze. Jeho devastující hospodaření v Národní galerii se provalí jakmile zmizí z Ministerstva kultury farizejský Herman, který nad ním drží ochranou ruku.
Považuji Fajtovo hledání cizích „stars“ za tvůrčí impotenci. Česká Národní galerie by měla v prvé řadě pečovat o české umění a prezentovat ho světu a ne přebírat vyčichlé hvězdy.
Silácký Aj Wej-wejův projekt předimenzovaného uprchlického člunu nemá s uměním nic společného, je jen trapnou politickou agitkou a ukazuje jak hluboko klesla Národní galerie a jak daleko se vzdálila svému poslání českého muzea umění.
Prof. Milan Knížák