Velký interiér s měkkými stěnami v netradiční kompozici, 1979
ČESKÝ TRH S UMĚNÍM
Před několika dny mně byla doručena Ročenka 2018 galerie Kodl, kde je přehled zásadních aukčních výsledků minulého roku. Je zajímavé, jak se trh, zvláště v poslední době, cenově vyvíjí. Hodně se objevují pozdní obrazy Toyen, především z druhé poloviny padesátých let, které mi ve většině připadají pokleslé. Opakují surrealistické symboly a ztratily přísnou stavební strukturu, kterou se vyznačovaly obrazy z 20. a 30. let. Přesto se prodávají v miliónových částkách. Jeden z nich dosáhl téměř dvaceti miliónů, což byl asi nejdražší obraz prodaný u Kodlů v loňském roce.
Díky českým kunsthistorikům máme pokřivený pohled na českou scénu. Moderní umění je prostoupeno výraznými stylovými proudy, které ovlivnily plejády umělců. Většinou je zajímavé, jak se s těmito vlivy vyrovnávají začínající umělci, ale dál to vede (u silnějších jedinců) k nalezení vlastního způsobu. Většina českých teoretiků umění posuzuje díla podle toho, jak se přibližují evropským či dokonce světovým trendům a svébytnost, jinakost a význam lokální kultury je nezajímají.
Typickým příkladem umělce, který měl problémy se vyrovnat s cizími vlivy, byl Emil Filla, jehož dílo teoretici stále dělí na „lepší“, která se podobají svým vzorům a díla „průměrnější“, která se liší. A tak, místo abychom u Filly oceňovali jeho odchylky od Picassa, prodávají se za mnoha miliónové částky jeho Picassovské skorokopie.
Fillovy obrazy vznikající po roce 1945 se pohybují řádově níže. Je jasné, že v padesátých letech podlehl tlaku socialistického realizmu a pustil se do čínské malby Českého středohoří, aby se tak vyhnul pohledům na doly a železárny či dělníkům u strojů, přesto v druhé polovině čtyřicátých let vznikla řada silných a svébytných obrazů obohacených o zkušenost nacistického koncentráku.
Typické pro české prostředí je, že galerie si nehlídají svůj profil. Galeristé jsou ochotni nabízet vedle děl kvalitních autorů výtvarné bláboly diletantů. Když jsem před lety uviděl v nabídce Galerie Kodl Pastu Onera či Karla Gotta, nemohl jsem uvěřit. Tyto lascivní, hloupé, diletantské a naivní kýče nabízí Kodl beze studu vedle vážných autorů a pyšní se tím, že za ně získal slušné peníze. Znám řadu západních galeristů, z těch renomovaných by si to nikdo nedovolil.
Český trh obecně je nevyrovnaný. Dosud jsme se nevypořádali s devatenáctým stoletím a začátkem století dvacátého, kde ceny skáčou podle povrchní oblíbenosti a obrazy některých zajímavých autorů zůstávají zbytečně nízko.
Bláhově jsem si myslel, že galerie mají určitou didaktickou, výchovnou roli a vedou tak zájemce o umění k porozumění celkového vývoje kulturního milieu. Asi se pletu, jediným vůdčím elementem, který nás učí jak vnímat umění, jsou dosažené ceny. Nepodceňuji vliv trhu, má svůj význam, ale není jedinou prioritou.