Romantické zátiší, 1989-1991, nitrobarva, různé materiály, dřevo, 130x80x70 cm
DESTRUKCE VZDĚLÁVÁNÍ
Považuji problém vzdělávání za zásadní, poněvadž jde o proces, který se podílí na formování člověka od útlého věku. Současné školství se zredukovalo na předávání informací, pseudovyrovnávání šancí, navíc podporuje genderový zmatek a verifikuje aktivistiské teorie.
Základním pilířem školství nebylo předávání informací, ale osvojování návyků, zdůrazňování nutnosti struktur a životních rytmů, důraz na hledání morálky a uvědomování si potřeby limitů a povinností. Důležitou součástí vzdělání byla i určitá zdrženlivost, úcta a skromnost. Učitelé bývali morálními vzory a i když nebyli vždy schopni tento ideál naplnit, byli tak vnímáni a to vytvářelo nároky.
Ze základního vzdělávání se vytratily disciplíny jako je např. krasopis, který jasnou a nenásilnou formou rozvíjel součinnost fyzického projevu s myslí a podporoval tak smysl pro kázeň, která se z dnešního školství téměř vytratila. Byla to první estetická výchova, která měla vliv na utváření obecného vkusu.
Další element, který mizí ze škol je memorování. Ještě dnes s rozkoší doluji v paměti texty básní nebo fyzikálních zákonů, které jsem se ve škole naučil nazpaměť. Vytvořila se tak určitá kulturní báze, která modelovala další život.
Postava učitele ztratila důstojnost. Stává se z něho druh údržbáře, opatrovníka až sluhy.
Zhoubný je trend k všeobecnému nabízení vzdělání i když jeho diferenciace by lépe vyhovovala potřebám společnosti. Dnes máme daleko víc zbytečných studentů než pro společnost potřebných řemeslníků a dělníků jejichž vzdělávání zkolabovalo.
Nesmyslná je nivelizace při které se za každou cenu snažíme vyrovnat rozdíly mezi žáky, místo abychom rozdílné dispozice citlivě rozeznávali a využívali.
Vysoké učení přestalo být elitním a proto hluboce klesla jeho kvalita. Kritické postoje pedagogů jsou považovány za dehonestaci. Vztah mezi pedagogem a studentem ztratil napětí potřebné pro vytvoření studijní atmosféry. Pro ilustraci je dobré se podívat na témata diplomových a doktorských prací, především na humanitních fakultách. Je to snůška groteskností až pitomostí vypracovaných velmi často za státní, tedy naše peníze. Finanční nároky škol se stále zvětšují úměrně s klesající kvalitou.
Nejhorší je situace na uměleckých školách, které se mění ve zmatená aktivistická doupata nenabízející žádný systematický výukový proces.
Pokud se nevrátíme k strukturovaně stabilizované společnosti, pokud nezaložíme výuku na systému povinností a limitů, společnost rychle zdegeneruje. Překonávat nesnáze je nejlepší školou pro naplnění života. Současné „antidepresivní programy“ vedou k prohloubení depresí, snížení odolnosti a ztrátě sebezáchovy.
Současné školství je přímá cesta k sebezničení!