Milena Lamarová: Knížákovo univerzum 1/4
Diskriminace schopných
Touha po rovnoprávnosti ve všech oblastech je jednou z největších nespravedlností, které současný svět přináší. Pokud uvěříme tomu co hlásá moderní sociologie, tedy že každý člověk je jedinečný, zjistíme, že pravidlo o rovnoprávnosti to nerespektuje.
Požadavky o paritě zastoupení mužů a žen je jasnou diskriminací schopných. V některé oblasti může být 90 % schopných žen, v jiné podobná převaha mužů. Tím, že vybereme ty méně schopné, ubližujeme sami sobě. Pokud uznáváme fyzickou diferenciaci (např. ve sportu, kde stále přetrvávají mužské a ženské turnaje a nikomu to nevadí) měli bychom se zamyslet nad tím, zda volání po rovných podmínkách není jen prázdným heslem, které uplatňujeme libovolně a nesystematicky. Například, pokusy učinit z mužů rodičky, neznamená jen operativní přestavbu těla, ale celkovou přeměnu psychiky, která by měla nutně za následek hluboké sociální změny. Touhy učinit vše rovnoprávné jsou nerealizovatelné a nepřirozené. Hry na Stvořitele jsou směšné, nedůstojné a vedou k devalvaci morálních hodnot. Volání po rovnoprávnosti je segregací, která má jediný cíl – diskriminaci schopných.
Ti, co volají po takové rovnoprávnosti, jsou vlastně rasisté.
Milan Knížák, 2020