Milostný příběh, 2012, akryl a uhel na plátně, 190x190 cm
Dobré bydlo
Dobré bydlo pálí
Už v listopadu 89, když jsem viděl jak lidé cinkají klíči radostí z nabyté svobody, položil jsem si otázku, zda budou tak radostní až se po nich bude chtít, aby vzali zodpovědnost za svůj život plně do svých rukou. Lidé si velmi rychle zvykli na vymoženosti tzv. svobodného světa: možnost cestovat, možnost vlastnit a bohatnout, hojnost výrobků i právo svobodně protestovat, ale odpovědnost plynoucí ze svobody nepřijali.
Když jsem v televizním přenosu viděl jak blahobytně vypasení odboráři (či jiní –áři) vyřvávali bezobsažná hesla, bylo mi z toho na zvracení. Totalita propůjčovala služebníkům režimu zdání moci, možnost fízlovat a udávat svého souseda, což bylo v systému domovních důvěrníků a pomocníků VB základem tehdejší moci. Zdá se, že lidé potřebují vězeňský systém. Československá socialistická republika byl jeden velký koncentrák. Svoboda je obtížná, dává šance člověku jako osobnosti a ne jako vazalovi a přináší rizika, poněvadž takové šance nabízí všem.
Totalita byla založena na fungujícím systému podplácení a obecné zlodějně. Kdo neokrádá stát, okrádá rodinu. Kdo nemá známého řezníka, nemá dobré maso. Atd. atp.
Vybírat si bylo luxusem o kterém se nám jenom zdálo. Když se někdo dostal na západ, byl oslněn především množstvím zboží, kupoval bez rozmyslu všechny šunty, poněvadž už jen možnost koupit si různé věci bylo druhem zázraku.
Komunisté rozkradli co mohli. Největší devizu našeho státu – uran, dostali Rusové. S kulturním bohatstvím zacházeli jako s vlastním majetkem. Proto také nejbohatšími lidmi po listopadu 89 byli komunisté a veksláci - ti se stali zárodkem nové buržoasie (Babišové a spol). A to jsou lidé, kterým chybí morálka. (Nesměšujme je s těmi, kteří se usilovnou prací a intelektuální schopností získali majetek či právem dostali to, co bylo jejich rodinám komunisty ukradeno.)
Nikdy jsme se neměli tak dobře jako teď. Sociální rozvrstvenost společnosti je zdravá a nutná. Vždycky byli a budou někteří lidé na okraji společnosti. Mnozí se tam ocitli vlastní vinou či rozhodnutím. Povinností státu je postarat se jen o ty, kteří se tam dostali nezaviněně. Jinak bychom se měli starat o sebe sami.
Stávky v okamžiku celosvětové recese považuji za idiotské. Odbory jsou nezodpovědné organizace, které se nestarají o co by měly, ale chtějí urvat politickou moc. Duchovní lůza se opět dere k moci i když sto tisíc lidí neznamená proti deseti miliónům obyvatel nic podstatného. Projevy, které na Václavském náměstí proběhly, byly tak agresivní, že připomínaly ty nejhorší doby komunistické totality. Dokonce i tváře řečníků se zdály podobné ...
Měli bychom si vážit toho, že se nám podařilo zbavit se chomoutu totality a že máme vládu, která se, přes všechny problémy, snaží nehazardovat a nezaprodat tak naši budoucnost. Komunistická opozice, mezi kterou počítám nejen komunisty, ale i sociální demokraty, zelené a odboráře, dělá všechno proto, aby se populizmem prodrala k moci. Budoucnost je jim lhostejná. Po nás potopa.