Dopis ministru kultury D. Hermanovi
Vážený pane ministře Hermane,
Lituji, že Vás musím obtěžovat bezprostředně po nástupu do funkce, ale situace v Národní galerii je velmi vážná.
Na začátku považuji za nutné připomenout, že jsem byl jejím generálním ředitelem 12 let (jak jistě víte) a to za různých vlád. V polistopadové historii je to délka zcela nevídaná. Přede mnou se v letech 1990-1999 vystřídalo 5 ředitelů. Po mě, po dvou letech, skončil psychopatický V. Rösel, který dehonestoval význam i provoz Národní galerie. Doporučuji Vám, abyste si pohovořil s týmem pracovníků na generálním ředitelství a to hlavně s přímými podřízenými (jako jsou např. dlouholeté sekretářky), kteří na vlastní kůži zažívali každodenní flustraci.
Přes mojí dlouholetou zkušenost s vedením NG, kdy jsem také aktivně působil jako člen mezinárodního sdružení ředitelů velkých muzeí (například Louvre, Ermitáž, Metropolitní, MoMA N.Y., Tate, atp.) mě nikdo nepožádal o profesní názor a byli tázáni absurdní osoby jako je bývalý ministr Pospíšil či paní Mládková a lidé, kteří nikdy nevedli žádnou instituci, natož tak velkou a významnou jako je NG. Uráží mne, že přes mojí, evidentně největší zkušenost s NG i mezinárodní uměleckou scénou, mě česká umělecká obec chce vytěsnit jen proto, že jsem nepodlehl tlakům nejrůznějších klanů, které jí ovládají.
Za vedení V. Rösela, kdy NG evidentně přestala plnit svou zákonnou funkci, řvaví kritici najednou ztratili hlas.
Rád bych připomněl, že v prestižní publikaci 500 nejvýznamnějších uměleckých děl 20. století (vyd, Phaidon Press, Londýn, New York) jsou uvedeni 3 Češi: Kupka, Kolář, Knížák. I moje hudební tvorba byla oceněna zařazením do 1000 nejvýznamnějších skladeb 20. století, kde jsou uvedeno 7 českých skladatelů jako např. Janáček, Martinů, Husa ... Chtěl bych ještě připomenout, že n i k d y v historii nezískala NG tolik akvizicí jako za mého vedení (cca 12 000).
Jiří Fajt pracoval v Národní galerii, když jsem se ujal jejího vedení. Stál v čele Sbírky starého umění, která měla absolutně nejhorší hospodaření. Byl jeden z těch, kteří se zasloužili o diverzifikaci financí. Když jsem nastoupil měla NG cca 25 kont s nejrůznějšími právy k disponování. Prvním mým zásadním krokem byla redukce těchto kont na dvě. Jedno v českých korunách, jedno ve valutách.
Jiří Fajt je člověk, který je schopen všeho. Vytváří kolem sebe aureolu světového vědce, které jste podle Vašich prohlášení také podlehl. Jeho informace o působení v zahraničí jsou zkreslené. Projekty, které realizoval vždy vysoce překročily rozpočty. Zeptejte se například Jiřího Weigla, bývalého kancléře prezidenta republiky, nebo i samotného bývalého prezidenta Václava Klause jakým způsobem po nich J. Fajt vymáhal peníze na projekt realizovaný na Hradě.
Dovolím si tvrdit, že J. Fajta umění nezajímá, je jen prostředkem k jeho osobnímu zvýznamnění. Dělá a dělal vše, aby se dostal za každou cenu do vedení NG. Obávám se, že by v takovém případě vážně ohrozil její sbírky. To lze mnoha způsoby, které si normální občan nedovede představit. Ohrožena by byla i sama existence Národní galerie. Známé jsou představy J.F. o separaci moderního umění či pronájmu až prodeji některých objektů, je napojen na pochybné obchodníky s uměním, atp. atp. atp.
Chci Vás tímto dopisem varovat. Dvanáct let jsem vkládal veškerou svou energii do NG na úkor vlastní umělecké práce a bez ohledu na finanční ohodnocení. Považuji J. Fajta za velké ohrožení našeho národního kulturního pokladu, jehož významnou část Národní galerie spravuje.
Pokud jej nezastavíte, padne vina i na Vás.
Mohl bych se na všechny tyto problémy vykašlat a užívat si klidného stáří, ale jelikož mi až trapně záleží na zemi ve které žiji a na „poli, které orám“, posílám toto varování jako hlas mého svědomí.
S pozdravem
prof. Milan Knížák
P.S.
Jako ilustraci o chování české umělecké scény vůči mé osobě uvádím.
Jakýsi karlovarský umělec posílal všem ministrům kultury, premiérům a prezidentovi dopisy o tom, jak neumím vzít ani tužku do ruky. To se dělo v době, kdy jsem získal Grand Prix na známém mezinárodním Trienále kresby ve Wroclavi.
Praha, 31. ledna 2014
Originál tohoto dopisu bude v nejbližší době doručen na Ministerstvo kultury.