Pohled do kuchyně bývalého bytu 1983-1994
Dopis ministru kultury
V Praze dne 22.4.2019
Vážený pane ministře,
Osobně se neznáme, ale věřím, že nám jde o něco společného. Byl jsem 12 let gen. řed. NG v Praze, což je zdaleka nejvíc v celé porevoluční době. Poznal jsem NG do nejmenších detailů. Když jsem nastoupil, nic nefungovalo. Každá sbírka hospodařila zvlášť, NG měla cca 20 kont s nejrůznějšími podpisovými právy, koordinace mezi sbírkami byla nulová. Národní galerie byla zatížena dluhy. V Paláci Kinských, který se opravoval, přestali chodit dělníci do práce, poněvadž generální dodavatel neplatil subdodavatelům.
Tehdy pracoval Jiří Fajt jako ředitel Sbírky starého umění NG a zneužíval rozpočet pro vlastní cíle. Příklad: k výstavě Mistr Theodorik nechal vytisknout 10 000 katalogů, což bylo naprosto nesmyslné číslo a z toho si nechal 4000 pro vlastní potřebu. Celou dobu mého působení jsme zbývajících 6000 katalogů rozdávali, poněvadž trh byl nasycen velkorysými Fajtovými propagačními dary. Když jsem uzavřel finanční kohouty, Fajt odešel.
Zeptejte se na jeho dalších působištích jakou škodu všude zanechal. Pokud vím, kanceláři prezidenta republiky zbylo minimálně 70 miliónů dluhu. Dotažte se tehdejšího kancléře Jiřího Weigla. Dále aféra v Kutné hoře, nebo nedodělky na jeho pracovištích v Německu. Existuje tolik důkazů a je s podivem, že se neprovalily již dávno. Paní Jana Dědečková (osobně jí neznám) se věnovala analýze poměrů v NG a je možné se z jejich textů informovat. Bohužel, ministr Hermann nedbal na žádná upozornění.
Nebudu rozebírat jednotlivé oblasti působení ředitele NG. Chci jen připomenout, že jsem vypracoval všechny expozice ve Veletržním paláci, zorganizoval a kurátoroval řadu velkých výstav a sympozií, publikoval pro tyto výstavy a expozice katalogy a průvodce a n i k d y jsem za to nevzal žádné peníze. Vnímal jsem to jako součást mého úvazku. Můj nejvyšší plat po 12 letech byl se všemi příplatky 60 000 hrubého. Za celou dobu mého působení jsem dostal odměny v celkové výši 150 000,- Kč. Porovnejte to s nestydatým vydíráním NG panem Fajtem.
Pan Fajt dostatečně neplnil povinnosti získávání nových akvizic, což je součástí zákona o Národní galerii. Během mého působení přišlo do NG cca 12 000 exponátů a to v době ekonomické recese, kdy bylo velmi obtížné získávat od vlády dotace a musel jsem shánět širokou sponzorskou pomoc, mnohdy i od umělců.
Národní galerie byla pro mne jasnou prioritou tak jako Akademie výtvarných umění v Praze, kde jsem si na začátku několik měsíců nebral plat, aby škola ušetřila. Bylo to naivní, ale vyjadřovalo to ducha doby plné nadšení a obětování.
Prohlásil jste, že Fajt je dobrým odborníkem. S tím bych si dovolil polemizovat. Především vůbec nerozumí modernímu a současnému umění a co se týká gotiky, pro kterou je specializován, chybí mu základní vědecké vlastnosti. Hledá senzace, překvapení, objevy a to je ve vědě velmi nebezpečné. Propustil většinu odborných pracovníků a přijal ty, co mu nebyli schopni nebo ochotni odporovat. Jediné oddělení, které posílil o tisíc procent, je PR.
Osobně považuji Jiřího Fajta za nechutnou lidskou bytost, která je ochotna udělat cokoliv pro své obohacení. Jeho způsob vedení Národní galerie byl založen na kopírování plytkých mezinárodních trendů. Hrdost na výdobytky našeho národa mu chybí. Veletržní palác, který byl výkladní skříní, je dnes poloprázdným a zmateným skladištěm nesourodých informací.
Naše instalace, na které mimo mne pracovali prof. Stanislav Kolíbal a prof. Tomáš Vlček a samozřejmě týmy lokálních kurátorů, mapovala barvitý vývoj umění v Českých zemí. To všechno je pryč a nevěřím, že to může někdo dát dohromady. Byla to obrovská a mnohaletá práce.
Prosazoval jsem, aby všechna významná díla zůstávala, pokud to jen bylo možné, v Praze, aby sem za nimi lidé jezdili. Jiří Fajt byl ochoten rozpůjčovat cokoliv, pokud mu z toho plynul nějaký prospěch.
Mohl bych napsal o NG tlustou knihu, ale zatím mně jenom zastírá smutek.
Děkuji Vám, pane ministře.
Prof. Milan Knížák, Dr.A.