Satelit, 1984 s lampou
FALEŠNÉ NÁROKY
Způsob, kterým si organizujeme život mi připadá nesmyslný. Stát se představuje jako entita, která má absolutní moc, která je bohatá a řídí život lidí. To je zcela falešná představa o roli státu.
Stát má být chudý, bohatí mají být jeho občané. Stát má zasahovat tam, kde jedinec z vážných důvodů nestačí. Především bychom se měli starat o sebe sami. To, že se rodiče starají o své děti a děti o své rodiče považuji za zcela normální.
Normální rodina v okamžiku nouze začne šetřit. Všichni se omezí tak, aby se škoda rozložila rovnoměrně. Dnes jsme si zvykli na půjčky, nadace a podpory. Jezdíme několikrát ročně na dovolenou, řídíme se módními trendy a jakmile se nám něco nelíbí, protestujeme. S takovou existencí žádná společnost nemůže vydržet i kdyby předseda vlády byl Pánbůh.
Úlohou státu je hledat optimální podmínky pro život společnosti. To znamená především ho nezadlužovat, nekumulovat moc a rozložit problémy do celé společnosti mezi všechny, kteří jsou schopni jim čelit.
Dojení státu je naše vlastní sebevražda.
Vydírání státem je také zločin.
Pomáhat jen v případě, že se rodina nemůže postarat sama.
Stát není od toho, aby nám řídil život, ale měl by nám připomínat, že pokora k životu a vzájemná úcta jsou základem života společnosti.