Sylt, Německo, 1980, MK+Marie K
Hlavu dolů
„HLAVU DOLŮ“
Dozvěděl jsem se od p. Simkaniče (Česká pravice) a později od p. Michala Doktora, že vznikající volební blok, údajně složený z 15 subjektů si přeje, abych v něm působil jako lídr pražské kandidátky.
Již zmíněný M. Doktor mě navštívil spolu s pí Volfovou, pravou rukou pí Bobošíkové. Tato bývalá zuřivá sociální demokratka mě sice trochu vyděsila, ale jelikož jsem považoval za důležité dát dohromady v š e ch n y , kteří by vytvořili nelevicovou alternativu skomírajícím pravicovým stranám, spolknul jsem to.
Bylo hrozně málo času a tak jsem byl překvapen, že mě pozvali až za 5 dní na jednání do „Bobošického sídla“ na Smíchově. Přišel jsem v 17 hodin tak, jak znělo pozvání, ale pí Bobo stále jednala a tak jsem čekal u kávy až přijde. Konečně se objevila v decentním kostýmu, pečlivě nalíčená a s důstojným výrazem ve tváři mě sdělila, že ne ona, ale ONI ostatní mě nechtějí. Na to nebylo nutné mě zvát a hlavně nebylo fér zaštiťovat se někým, koho neznám a kdo se mnou nikdy nejednal. Vůdkyně Bobo mě také oznámila, že ONI jsou zklamáni Klausem, kterému už nevěří, poněvadž je podvedl tím, že jim něco slíbil a vzápětí to odvolal. Snažil jsem se Klause hájit, ale marně. Bobo trvala na svém. Pardon, neznámí ONI trvali na svém zastoupeni velkou Bobo.
Když jsem jednal s Michalem Doktorem, hovořili jsme o nutnosti deklarace svornosti, aby tento volební blok nesloužil jako odrazový můstek některým ambiciózním jedincům, ale byl skutečnou pravicovou platformou. Deklaraci jsem vypracoval na základě textu, který na požádání Doktora a Volfové připravil Simkanič.
DEKLARACE SVORNOSTI
10. září 2013
V politickém dění nastávají chvíle, kdy je třeba se rychle a principiálně rozhodnout. Současná situace je největším ohrožením naší cesty ke svobodě a demokracii od listopadu 1989. Jsme přesvědčeni, na základě historických zkušeností, že jedinou cestou ke svobodě a prosperitě je důsledná pravicová politika postavená na liberální ekonomice a úctě k tradičním hodnotám.
Je nutné zastavit nástup levice, především extremistické Komunistické strany, která nezměnila své metody ani cíle a kterou by se sociální demokraté i prezident republiky nerozpakovali přivést do vlády. Ale i vládní pravicové strany vyprázdnily politiku od ideálů a myšlenek a nedávají záruku pravicových postojů. Proto jsme se rozhodli sjednotit síly a nabídnout veřejnosti důsledně pravicovou alternativu.
My, níže podepsaní, společně stvrzujeme tuto Deklaraci svornosti jako z á s a d n í předpoklad pro společný vstup do voleb do Poslanecké sněmovny ČR.
Nikdo z podepsaných subjektů nemá privilegia, všichni jsou rovnoprávnými partnery.
Chceme do politiky vrátit etiku, mj. hrdost, čest, ale i pokoru a vlastenectví. Především však úctu ve vzájemných vztazích.
Ukázalo se, že text je úplně k ničemu. Velká Bobo ho jen očima přehlédla a odložila. Svornost se asi nehodí ...
Dovedl bych si představit, že J. Bobošíková bude jedním z prvků bloku, ale to ona nechce. Zamýšlel jsem postavit strukturu bloku pouze na dobré vůli zúčastnit se boje proti levici bez osobních ambicí a bez kádrování.
J. Bobošíková má mezi občany, bohužel, špatnou pověst. Bavil jsem se se spoustou lidí z nejrůznějších vrstev společnosti a málokdy jsem narazil na respekt k ní. Většinou byli zmateni až rozhořčeni jejími politickými zvraty a ambiciózností čišící z každého jejího gesta.
To vše jsem byl ochoten přehlédnout, poněvadž základem „Hlavu vzhůru“ měla být, podle mne, svornost a rovnoprávnost všech subjektů. To však jednání J. Bobošíkové nenaplňuje.
A tak, aniž začalo, skončilo mé angažmá ve volebním bloku „Hlavu vzhůru“. Odešel jsem s hlavou vzhůru, ale plný pochybností a skepse.
Milan Knížák