Druhá manifestace aktuálního umění, 1965
Interview pro Parlamentní listy
Letošní rok byl bohatý na události doma i v zahraničí. Co Vás nejvíc překvapilo, ať už pozitivně nebo negativně?
Nejvíce mě překvapuje a děsí, že Babiš je pořád trpěn ve vládě. Jak někdo může věřit bývalému komunistovi, spolupracovníku StB a notorickému lháři, který svým členstvím ve vládě vyvolává největší střet zájmů v naší zemi?
Světovou veřejnost asi nejvíc ohromilo zvolení kontroverzního miliardáře Donalda Trumpa americkým prezidentem. Jak jste to vnímal a co od nového prezidenta Spojených států amerických očekáváte?
Nemám rád termín „kontraverzní“. Nevím co to znamená? V čem je kontraverzní? Že mluví jinak než Clintonová? Nebo než jak si představují novináři? Očekával jsem, podle toho jak znám Ameriku, kde jsem kdysi dva roky žil, že nakonec Trump vyhraje. Ať už je jakýkoliv, přináší jiné postoje než hejno konzumních politiků a Amerika, která má v sobě zakódovány, přes všechnu degeneraci, určité rysy svobody, vycítila šanci.
Uvítáte jako prezident Miloš Zeman, pokud se novou americkou velvyslankyní v České republice stane Ivana Trumpová?
O Ivaně Trumpové nic nevím, jen si pamatuji, že se jmenovala Zelníčková a provdala se do Ameriky. Pokud má stále blízko k Trumpovi, jak se proslýchá, bude to pro nás určitě výhodné.
Popularita Miloše Zemana v poslední době klesla. Pomůže zvýšit jeho prestiž doma i v zemích EU jeho pozvání do Bílého domu?
Pro mne pozvání do Bílého domu nic neznamená, ale v politice a pro někoho je to možná významné. S Milošem Zemanem je problém. Vedle rozumných postojů a prohlášení nakupí hromadu trapasů a nesmyslů a proto řada lidí váhá s jeho podporou. Roztržka mezi většinou českých intelektuálů a Zemanem je nebezpečná, poněvadž je stále zdrojem nepokojů. Jeho údajné spolčení s Andrejem Babišem je problematické…
Evropští politici výhrou Donalda Trumpa nebyli nadšeni. Co to přinese Evropské unii? Není to další rána po brexitu?
Kéž by to byla další rána. Evropští politici, to je snůška většinou odložených a neschopných pseudopolitiků, kteří dobře Evropou nakrmeni, sní o velké Evropské říši. Takové umělé slepence, jako je současná EU neměly v dějinách dlouhé trvání.
Co je podle Vás teď největším nebezpečím pro Evropskou unii? Migrace, voličská podpora politiků jako je Le Pen, Wilders a další, kteří EU kritizují a zpochybňují smysl její existence? Co podle Vás EU čeká? Přežije, nebo skončí?
Největším nebezpečím jsou neschopní politici, kteří stojí v čele EU. Migrace je nebezpečím pro celý svět dnes i do budoucna.
Jakmile elity přestanou plnit své úkoly, vyvolá to vlny zdola. Lidé se pokusí řešit neřešené problémy sami a to v prvé řadě probouzí extrémisty. Jsem pro těsnou spolupráci Evropských zemí, ale jsem proti centralistickému rozhodování z Bruselu. Místo, aby se řešila hospodářská spolupráce, obrana Evropských hodnot a především chránila svoboda, poroučí nám bruselští vládci jak má vypadat záchodové prkénko a jak dlouho se má vařit guláš…
Zažili jsme bouřlivý podzim kolem státního svátku 28. října a předávání státních vyznamenání, které spustila návštěva dalajlámy v České republice. Jak se díváte na postoje českých politiků k Číně, například na prohlášení čtyř nejvyšších ústavních činitelů, kterým se distancovali od ministra kultury? Měli by se čeští politici ohlížet na přání čínských komunistických představitelů?
Ministr kultury je neschopný farizej, který devastuje českou kulturu. Je líný a cloumá jím ctižádost, chtěl by být velkým politikem. Je vidět pouze tam, kde předává ceny a potřásá rukama. Stopy jeho neblahého působení na ministerstvu kultury bude těžké odstranit. Proto také všechno, co dělá má hořkou chuť. Aféra s jeho asistrýcem z Kanady byla nechutná a ti, kteří se jí chopili jako zbraně proti Zemanovi, by se měli stydět. Státní svátek se má světit. Nejsem přítelem Zemanova vyznamenávání a jeho projevy na 28. října považuji za pokleslé. Na druhé straně, když si představím, kdo by mohl přijít po něm, jako například neschopný a nic neříkající Švejnar, nebo falešný hráč Horáček, připadá mi Zeman se svojí vypjatou politickou minulostí pořád jako lepší řešení.
V Číně jsem byl a nevšiml jsem si žádných totalitních projevů, které byly v předlistopadovém Česku jasně viditelné. V Číně se může prodávat všechno všude. Navštívil jsem mnoho muzeí a galerií. Výstavy, které prezentovaly erotické a politické fenomény, by možná měly v demokratické Evropě problémy. Nebyl jsem tam tak dlouho, abych mohl postřehnout utajené potíže, ale vždy se mi vytanulo na paměti, že v době, kdy jsme ve středu Evropy žili v malých loveckých tlupách, byla v Číně už vyspělá civilizace a proto bychom měli uvažovat o Číně s větším respektem.
Co se týká našeho prohlášení čtyř, jsem přesvědčen, že bylo zbytečné.
V české politice začíná získávat vedoucí postavení hnutí ANO Andreje Babiše, v průzkumech volebních preferencí vede o mnoho procent nad ČSSD. Co na něm podle Vás jeho sympatizanti vidí?
O Babišovi jsem se už zmínil na začátku a proto můj názor na něho a jeho hnutí je jasný. Nevěřím příliš anketám, poněvadž znám dobře mechanizmus těchto výzkumů a vím jak je lehké je zmanipulovat. Mezi Babišovy sympatizanty patří především lidé zamindrákovaní, závistiví, neúspěšní a také ti, co nectí slušné chování a krásu jazyka. Buranský Babiš se svojí vulgaritou je přitahuje. Měli by se při příštích volbách všichni slušní lidé probudit a jít volit proti filiálce Agrofertu zvané ANO. Babiš je největší vnitřní nebezpečí po roku 1989. Absurdní je to, že on, jako druhý nejvyšší člen vlády na vládu nadává, obviňuje jí z neschopnosti a přitom je jejím místopředsedou. Mocichtivý předseda vlády Sobotka z obavy, aby nepřišel o svůj premiérský post (v případě pádu vlády), nechal Babiše rozbujet.
Pravice, která nemá velký vliv, kritizuje současnou vládu, že čím dál víc omezuje svobody občanů a podporuje udavačství, protože lidé mají například oznamovat, kdy a kde nedostali účtenku. Za pár dnů už přijde takových oznámení téměř tisíc (dnes je to přes sedm set, než rozhovor vyjde, bude to už možná přes tisíc, pak to v otázce upřesním). Není to návrat o šestadvacet let zpět?
S Babišem, který je dnes de facto tvůrcem vládnutí, musí přicházet totalita zpět, poněvadž on je pohrobkem minulého režimu, jeho produktem. Odpornosti komunistické totality přežívají právě v Babišovi. Představa, že by takový člověk byl někdy předsedou vlády, je ten nejčernější sen.
Babiš útočí na malé podnikatele a to všemi způsoby. Z jedné strany zákony jako je EET, na druhé straně týmy Agrofertu skupují vše, co se skoupit dá, především majetky a podniky malých firem. Je to velké nebezpečí, které média nedostatečně reflektují. Část médií Babišovi přímo patří a ostatní novináři se většinou bojí, že by mohli případně pod Babiše také spadnout.
Komunistický poslanec Zdeněk Ondráček, mimochodem bývalý policista, který mlátil lidi v minulém režimu na demonstracích, přišel s návrhem zákona na znovuzavedení paragrafu hanobení prezidenta do trestního zákona. Jak se na to díváte?
Zákony nikdy ničemu nepomohly. Jsem pro, aby se u nás vedla ostrá diskuze o problémech, ale bez sprostých slov, urážek a insultací. To bychom měli řešit především výchovou. Naše školství se sekularizuje a vůdčím principem výuky je hra, zábavnost, interaktivita. Zapomíná se na to, že součástí vzdělání musí být i velká práce, která obsahuje obtížnost, monotónnost a nudu. Na něco, čemu se říkalo morálka se nedbá. Žáci se stávají klienty a učitel je už jen hříčkou v rukou rodičů a ředitelů škol. Jemnost národa neudržíme zákony a pokud nám politici budou dávat příklad nevraživosti, nenávisti a neschopnosti se respektovat, nic se nezmění. Dnes už neexistují diskuze, jen míjející se monology.
Jak v této souvislosti vidíte budoucnost české politiky a české společnosti?
Pokud se pokusím o prognostiku, vidím jen šedivě. Žádná naděje neprosvítá. Lidské ego narůstá do obludných rozměrů. Všude se objevují lidské tváře. Jezdíme po světě a vytváříme selfíčka JÁ a Hradčana, JÁ a socha svobody, JÁ a svět, JÁ a lejno… měli bychom si říkat s velkým básníkem Jiřím Wolkerem, kterého se nám komunisti pokusili znechutit a dodnes jsme ho neočistili „… Stanu se menším a ještě menším, až budu nejmenším na celém světě…“.
Milan Knížák
11.12.2016