Milena Lamarová: Knížákovo univerzum 2/4
Kdo zodpovídá za zkreslování skutečností?
Lidové noviny z 10. dubna 2017 nám halasně oznámily, že Stát nakoupí moderní umění. Z textu vyplývá, že státní instituce dosud nic takového nečinily, ale to není pravda. Byl jsem dvanáct let generálním ředitelem Národní galerie a za tu dobu jsme získali velké množství současného a nedávného českého umění. Všichni v LN jmenovaní autoři (Zd. Sýkora, V. Boštík, A. Šimotová, K. Malich a T. Pištěk) jsou v Národní galerii zastoupeni a řada jejich děl se dostala do majetku státu právě za mého působení. V roce 2009 vyšla kniha nazvaná 909 (editoři M. Knížák a T. Vlček), kde je uveden přehled základních zisků mezi lety 1990-2009. Stačí se jen do této publikace podívat a zjistíte, že NG především za mého působení, ale i předtím, nakupovala hlavně české umění. K tomu bych rád ještě dodal, že ceny za které NG tato díla získala se ani zdaleka nepřibližují cenám uváděným v Lidových novinách.
Jelikož umělecká díla se mají nakupovat brzy po tom co vzniknou (jak sami uvádíte), založili jsme v Národní galerii sbírku „Nejmladších“ do které se podařilo získat velké množství děl nastupujících generací. Ceny těchto děl byly (pokud jsme je nezískali darem) velmi nízké, poněvadž se jednalo o začínající autory. Většina peněz, které na tyto nákupy NG používala, pocházela od sponzorů.
Nelze čekat až díla na aukcích dosáhnou astronomických výšek, je třeba je kupovat včas. Od toho Národní galerie zaměstnává odborníky, jejichž úkolem je hledat díla, která by měla být zachována pro budoucnost. Je nutné počítat s tím, že ne vždy se to povede, ale získané akvizice budou alespoň dokumentem doby.
Jeden příklad za všechny, zářivý a téměř neskutečný, se povedl právě NG, resp. jejímu pozdějšímu řediteli Vincenci Kramářovi, který koupil na začátku 20. století mj. Autoportrét od P. Picassa za 300 franků. Dnes je jeho cena možná až 300 miliónů dolarů.
Ministr Herman patrně vychází z nepravdivých informací od současného ředitele NG Jiřího Fajta, který utrácí peníze za módní a zbytečné politické agitky Aj Wej-weje a jemu podobných a zcela rezignoval na sbírkovou činnost. Fajt dehonestuje to, co bylo v NG před ním, ale stačí se jen podívat na seznam akvizic, které byly získány po roce 1989, aby zjistil jak rozsáhlé tyto zisky byly. Lží a omylů bylo kolem NG už dost. Nečinnost a nepravdy by mělo korigovat Ministerstvo kultury, ale jak se zdá, je to panu ministrovi i příslušným úředníkům lhostejné.
Prof. Milan Knížák