Hesla a plakáty AKTUAL
MÍSTO ELITNOSTI BLBSTVÍ
Místo elitnosti blbství
25. června 2015 se v Anežském klášteře konaly promoce Akademie výtvarných umění v Praze a v 5 hodin odpoledne zahájení výstavy Diplomantů ve Veletržním paláci. 26. června uvedla česká televize o AVU pochvalnou glosu a dokonce vystoupil rozšafný rektor Vaněk.
Skutečnost, která se skrývá za těmito událostmi je však daleko komplikovanější.
AVU nechala na výstavu vytisknout pozvánku v růžové barvě, kterou designoval designový analfabet a katalog, který je kabinetní ukázkou designového neumětelství. Navíc nejde rozevřít a okamžitě se začal rozpadat.
Na pozvánce byl uveden program vernisáže, kde měla vystoupit hudební skupina nazvaná (a teď mi promiňte, jen cituji) „Píča z hoven“. Skupina, která si vybere takové jméno musí být složena ze zamindrákovaných ubožáků. Nechápu, že si vysoká škola jako je AVU může něco takového zvolit.
Když si začali pedagogové a studenti stěžovat, pokusil se rektor o omluvu, ale jeho samotného to nenapadlo, poněvadž již minimálně týden AVU pozvánku distribuovala a dodnes visí na webu školy. I to je jeden z důvodů proč Tomáš Vaněk nemá na rektorském stolci co dělat. Stát v čele instituce je především a především o odpovědnosti.
Celý konec školy byl pochybný. Studijní oddělení vydalo 3x za sebou personální složení komisí na postupové zkoušky a ani to poslední nebylo správně.
Rektorova promoční řeč byla hloupá. Na závěr se pokusil o úvahu o umění, kde nakumuloval několik protichůdných tvrzení, které by možná v nějakých souvislostech měly smysl, ale přilepeny k řečem o ničem, byly jen trapností.
Zajímavé je, že nikdo se v médiích (jindy tak senzacechtivých) nezmínil o tom, že diplomantky z Intermediální školy I. odmítly rektorovi podat při předávání diplomu ruku a že já, sedící v taláru mezi ostatními pedagogy, jsem vytáhl víc než metrový transparent s nápisem „Vedení AVU jsou diletanti a plebejci ducha“ a držel ho po celou dobu Vaňkova projevu. K tomu se přidala řada mých studentů a dalších lidí v obecenstvu, začali do Vaňkova projevu pískat a také rozvinuli a pozvedli své transparenty.
I když na konci rektorova projevu jeho žáci a několik dalších vyznavačů pokleslosti povstali a začali freneticky tleskat, celá atmosféra byla trapná, nehledě k tomu, že jsem odcházel skrze obecenstvo s rozvinutým transparentem a všichni to fotografovali. Média mlčí.
Minimálně půl roku se na Akademii studenti bouří, posílají dopisy na Ministerstvo školství a do médií. Přesto všichni zarytě mlčí, jako kdyby se nic nedělo. Je to pro naše média typické, jsou velmi tendenční a prezentují jen to co chtějí a ne to, co se ve společnosti skutečně děje.
Výstava diplomantů ve Veletržním paláci je odrazem situace na AVU. Její kurátor a architekt jsou zcela nezkušení a přesto si dovolovali vybírat a tak často zdeformovali diplomové práce. Podivným až skoro neférovým způsobem některé kolekce oklestili, jiné prezentovali nadbytečně. Text v katalogu je snůškou citátů bez špetky osobního názoru.
Akademie výtvarných umění v Praze skončila po čtvrt století v podobném marasmu jako byla před listopadem 89. Tehdy řízena politickými tlaky, dnes módou a přízemností.
Současné vedení AVU svou roli nezvládá. Došlo k velkým zpronevěrám na studijním oddělení, které dodnes nejsou napraveny. Jsou pořádána předem domluvená výběrová řízení. Do vedení školy se dostala spousta lidí bez zkušeností, jejich působení vyvolává ve škole zmatek.
Do vedení ateliérů jsou přijímáni lidé, kteří rezignovali na akademickou kariéru a tak Akademie má stále méně a méně profesorů. Sám rektor je jen magistr a asistent i když na AVU působí již delší dobu a mohl tak podstoupit habilitační řízení.
Šedou eminencí na škole je teoretička Pavlína Morganová, také bez akademické kariéry, kterou Vaněk jmenoval studijní prorektorkou, tedy druhou osobou vedení AVU a která bez diskuze s kýmkoliv mění poměry ve škole. Diskuze z AVU zcela vymizela.
Je to velký smutek.
Znovuvybudování Akademie po listopadu 1989 bylo velmi obtížné a pracné. O to tragičtější je dnešní skluz do diletantizmu a podprůměrnosti. O elitnosti nemůže být řeči. Ale to je osud asi více škol v České republice. Vysoké umělecké školy jsou dnes částečně financovány podle tzv. RUV (Registru uměleckých výkonů), kde jsou oceňovány naprosto absurdní parametry, jako velikost díla, následování módních trendů, četnost výstav, atp. Je to systém hlupáků pro hlupáky.
Škola, která je dobrá, by měla trendy vytvářet a ne šilhat po tom, co se kde děje. To nemá se vzděláním nic společného. AVU v Praze rezignuje na vzdělání a klade důraz, jako dnes všechny umělecké školy, na bezbřehou kreativitu, ale kreativita bez základu vzdělání je ničím.