Akty a kresby
NÁRODNÍ GALERIE A JEJÍ GENERÁLNÍ HOKYNÁŘ
NÁRODNÍ GALERIE A JEJÍ GENERÁLNÍ HOKYNÁŘ
Všechna muzea umění na světě mají soubor děl, který patří ke kmenovým exponátům a který z nejrůznějších důvodů není půjčován na výstavy mimo muzeum. Některá díla dokonce nejsou stěhována (nebo jen velmi sporadicky i v rámci prostoru muzea), poněvadž každý pohyb, každá změna klimatu či osvětlení jim může ublížit.
Vím, jak mnoho odborníků poukazuje na „přerestaurovaná“ díla v některých západních, především amerických muzeích, která tak zcela ztratila autenticitu. Sám jsem učinil podobnou zkušenost, když jsem v jednom světoznámém kalifornském muzeu umění (záměrně vynechávám jeho jméno) spatřil portrét, jehož bílou pastou odvážně nahozený límec u košile mě velmi zaujal. Domníval jsem se, že se může jednat o Maneta nebo autora podobného typu. Jaké bylo moje překvapení, když jsem přišel blíže a mohl si přečíst, že se jedná o Rembranta z kterého byly smyty všechny lazury a tím změněn k nepoznání.
Některá, především raně moderní díla trpí nedostatečnou přilnavostí barvy k podkladu a při stěhování hrozí nebezpečí, že barva odpadne.
Některá díla se zkrátka nevyváží, protože patří k základním exponátům, které tvoří profil muzea a lákají návštěvníky, kteří vědí, že právě tato díla muzeum vystavuje a proto ho volí k návštěvě.
Současný generální ředitel Národní galerie Jiří Fajt (před jehož instalací do funkce jsem vehementně protestoval a varoval současného nekulturního ministra kultury Hermanna i jeho předešlé kolegy) rozpůjčovává díla z Národní galerie jakoby se jednalo o sériové výrobky, které mohou být kdykoliv nahrazeny a ne o jedinečná umělecká díla tvořící naši identitu. Velmi dobře si pamatuji, že v době, kdy působil jako ředitel Staré sbírky chtěl zapůjčit gotický oltář Mistra Třeboňského na výstavu do USA. Bylo velmi obtížné tyto plány zvrátit, poněvadž J. Fajt to vyjednal ještě před mým nástupem do NG.
Takovéto půjčování je zločinem páchaném na našem kulturním odkazu a kdo si to neuvědomuje, je kulturní barbar.
Půjčovat významná díla je lukrativní, poněvadž nejen, že je možné získat ze zápůjčky peníze, ale plynou z toho i nejrůznější výhody pro zapůjčovatele. Pamatuji si, jak při příležitosti výše zmíněné výstavy gotického umění v New Yorku strávil Jiří Fajt několik měsíců v tomto věhlasném městě.
Amorfa Františka Kupky je p r v n í m abstraktním obrazem na světě, který byl vystaven v Paříži na Podzimním salónu v r. 1912. Patří k vrcholům Kupkova díla, které tvoří základy světového moderního umění.
Tento obraz bude zapůjčen firmě Louis Vuitton (určitě jí všichni znáte, prodává kabelky na pražské Pařížské ulici a na podobných třídách jiných velkých měst) a má strávit 4 jarní a letní měsíce mimo Národní galerii, tzn. v době, kdy jí navštěvuje mnoho diváků ze zahraničí. Budeme-li se takto chovat, budou návštěvníci ze zahraničí jezdit pořád dál kvůli dobrému pivu, levnému jídlu a hezkým holkám. Umění jim pošleme k nim domů.
Ať žije kulturní barbarství!
Asi si takové jednání zasloužíme.
Naše kulturní komunita k tomu mlčí!
Prof. Milan Knížák