Druhá manifestace aktuálního umění, 1965
NEČESKÉ OSLAVY ČESKÉ NÁRODNÍ GALERIE
NEČESKÉ OSLAVY ČESKÉ NÁRODNÍ GALERIE
Současné vedení Národní galerie v Praze se zpronevěřuje svému poslání muzea umění. Chová se jako kunsthale, rezignuje na vědeckou práci a bez konceptu vytahuje nejrůznější více či méně aktuální proudy a figurky, aby NG v Praze působila aktuálně a „světově“.
Typickým příkladem jsou akce k 220. výročí jejího založení, které oslavila halasnou prezentací čínského „disidenta“ Aj Wej-weje, který nemá k české kultuře žádný vztah. Tento umělec je typickým představitelem současné světové výstavní konfekce, která rozvariovává a nafukuje principy známé již půlstoletí. Jeho disidentství zpochybňuji. Možnosti, které v Číně měl, by byly pro každou dobu nadstandartní: spolupráce na velkých státních zakázkách, možnost propagace, velké projekty, atp. Zažil jsem na vlastní kůži persekuci totalitního režimu (a byla nás řada), který u nás trval více než 40 let. Nemohl jsem tehdy veřejně dělat nic, musel jsem se úporně snažit abych přežil bez dlouhodobějšího pobytu ve vězení. A stát mě nenechal vydělat ani korunu.
Oslavy 220. výročí NG se nesly zcela v nečeském duchu. Jedinou výstavní úlitbou byla reinstalace benátského projektu Jiřího Davida, umělce bez talentu, jen s tvrdými lokty a nevymáchanými ústy, kterými podporoval současného ředitele Jiřího Fajta a tak je asi za odměnu propagován, alespoň to tak působí.
Současné umění je problematické. Dělá vše, aby se vymanilo z uzavřené klece umění, což, mimo jiné, není nic nového. S tím přišli již dadaisté na začátku 20. století. Mnozí současní umělci vyhledávají politická témata a politické skandály, aby se na nich přiživili. Zdá se, že se to týká především té části umělců, kteří díky mizivému talentu a vnitřní vyprázdněnosti nemají bez impulzů z politického světa co sdělit. Hlavními prostředky současného umění se tak stávají skandály, urážky, insultace a „hrdinné“ pseudohumanistické postoje. Většina současných umělců je, bohužel, nevzdělaná a proto jsou jejich příklony k humanistickým ideálům prázdné až urážlivé.
Současný ředitel NG Jiří Fajt, který zcela zdevastoval profesionální kádr Národní galerie a jehož hospodaření nerozumím, poněvadž sází na přejaté a proto drahé a často povrchní projekty, nás také falešně informuje.V televizním interview, právě při příležitosti 220. výročí, se chlubil tím, že NG vystavuje díla afrického umělce a prohlásil, že je to “poprvé“ co je v NG vystaveno africké umění. To je lež. Velké výstavy afrického umění proběhly ve Veletržním paláci v roce 2004 a 2007. Mimoto součástí Trienalle byla díla afrických umělců z nichž některá byla zakoupena do sbírek Národní galerie.
Generální ředitel si také patrně myslí, že české umění a čeští umělci neumí dostatečně oslavit výročí Národní galerie nebo, že jejich práce nejsou pro to dostatečně významné a že čeští teoretici a historici umění nemají dost profesní erudice. Snaží se proto, aby vedoucí pracovníci Galerie byli ze zahraničí bez ohledu na jejich znalosti a vztah k české kultuře. Patrně pod vlivem multikulturalismu a globálního sjednocování, ale kultura a umění jsou vždy spojeny s osobnostmi a místy a ten, kdo nemá úctu k vlastní zemi, neumí porozumět ani tomu ostatnímu.
Je samozřejmě nutné poznávat i umění a kultury jiných částí zeměkoule, to patří ke všeobecné vzdělanosti, ale především je třeba najít vztah ke své vlastní kultuře. Vlastenectví se dnes prezentuje jako téměř sprosté slovo, ale umět být vlastencem je pocta.
Prof. Milan Knížák, generální ředitel NG v Praze 1999-2011