Místnost jako plátno připravené k malbě, 1989-1990, Sydney, Australie
NEJVĚTŠÍ NEMOCÍ SPOLEČNOSTI JE OTROCTVÍ
Současná situace je vážná. Karanténa svobody je něco, co ohrožuje náš stát ve svých základech. V lidech se probouzejí fízlovské pudy, které provázely naši zemi v celé historii dvacátého století. Měli bychom být velmi obezřetní. Chápu, že strach z onemocnění, popřípadě ze smrti, může mnoho lidí ochromit, ale když si dáte fakta dohromady a pokusíte se je srovnat svým vlastním rozumem, bez filtrů vládních prohlášení a žurnalistických triků, zjistíte, že situace zdaleka není taková jak je nám předkládáno.
Připadá mi, že bychom měli využít svého práva na občanskou neposlušnost a nenechat se zotročit. Nic se tak lehce neztratí jako svoboda. Mnohdy ani nevíme, že jí ztrácíme.
Líbilo by se mi, kdyby se najednou vir-nevir sešlo na Letné půl miliónů lidí bez roušek a beze strachu a dali najevo, že se nenechají manipulovat.
Vláda s námi jedná jako bychom byli tupé stádo, kterému musí být nařizováno, které musí být kontrolováno a pokutováno.
Ve slušné společnosti se lidem věci nabízí a vysvětlují, v totalitě nařizují a trestají.
Naše vláda bere lidem důstojnost. Nenechme si to líbit. Politika vlády vyvolává animozitu mezi městy a venkovem, likviduje drobné podnikání, udržuje obecný pocit strachu. Média nás dennodenně po mnoho hodin dopují zprávami o šíření viru místo, aby nás bavila, podporovala psychickou odolnost a posilovala vědomí hrdé a odolné společnosti.
Současná vláda České republiky je největší pohromou za posledních třicet let.
Největší nemocí společnosti je otroctví!