Destruované desky, 1964
odpověď na kritiku
Pár poznámek k textu Radka Wohlmutha z Aktuálně.cz ze dne 2.5.2018
Recenze: Kniha představuje Milana Knížáka v jeho renesančním záběru, s typicky sebeadorujícími texty.
Hned na začátku R. Wohlmuth uvádí, že jsem vydal knihu. Má autorská kniha by vypadala zcela jinak.
Byl jsem pozván čtyřmi krajskými galeriemi k vystavování a ty projevily přání vydat katalog.
Druh výstavy, čili zkrácenou retrospektivu, která by prezentovala i akce šedesátých let si galerie i kurátorka výstavy Dr. Rea Michalová, také vyžádaly.
Podoba výstavy se neřídila mým záměrem, ale dohodou galerií a kurátora.
Přiznávám, že tak hloupou kritiku jako je ta Wohlmuthova, jsem v životě nečetl a to jsem za totality četl pár pěkných hloupostí. Už na začátku zapletl do výstavy Václava Klause, který s ní opravdu nemá nic společného, dokonce jí ani neviděl a dodnes jsem mu nedal katalog.
Mně osobně výstavy příliš nelákají a v žádném případě už ne retrospektivní. Moje činnost je příliš široká a každá retrospektiva je nutně zkratkou, proto preferuji výstavy tematické, prezentující jen konkrétní část mé práce.
R.W. mluví o katalogu jakoby ho neviděl, jakoby si pouze zjistil počet stran. Formát A4 byl záměrně zvolen, poněvadž kniha má vyvolat dojem alternativní publikace, který jsem celý život dělal a ty používaly formát A4, protože to byl standardní papír, který se dal získat.
Anglický překlad si vyžádali kurátor a editor.
R.W. mě vyčítá, že je tam málo textů autora, ale pokud znám katalogy výtvarníků, bývá tam autorských textů poskrovnu. Jsou ukazovány až tisíce výtvarných děl, což je pro mne i u dobrých umělců hrozná nuda. Můj katalog obsahuje, podle Wohlmuthova počítání 55 stran autorských textů, což je víc než čtvrtina publikace. R.W. rovněž dává najevo, že katalog bude „vzbuzovat respekt“ na pultech knihkupectví. Dál to nekomentuje, ale ze souvislosti je jasné, že je to výtka, kterou jsem však nepochopil.
Rovněž nerozumím poznámce o manifestech 1965-2017 ani zmínce o komiksové kresbě „fuck you“, která je ukázkou mých stránek z vystavovaných knih-objektů.
Celý text je špatně čitelný, považuji jeho autora za amatéra.
Na konci opět přichází přízrak Václava Klause s kterým, podle R.W., tvoříme démonické duo. Nevím co to má společného s výstavou a katalogem …
Radek Wohlmuth by měl vrátit diplom, poněvadž kunsthistorický esej to opravdu není. Není to ani novinový článek i ten musí mít určitou logiku.
Ať se mu to líbí či ne, „jsem nadaný a schopný i když už jsem starý“ a Wohlmuth „je nenadaný a neschopný i když ještě mladý“.