Dvojité kompozice, 1991
OTEVŘENÝ DOPIS MINISTRU KULTURY
Pane ministře Hermane,
Vím, že žádné svědomí nemáte, ale přesto apeluji na jeho zbytky, abyste konečně začal plnit své povinnosti. Jak dobře víte, byl jsem 12 let generálním ředitelem Národní galerie (jako od revoluce dosud nikdo) a znám hospodaření Národní galerie lépe než všichni ostatní ředitelé, poněvadž jsem v NG musel mj. provést zásadní hospodářskou reformu.
Informace, které se ke mně dostávají považuji za skandální až neuvěřitelné. Nebudu hovořit o kvalitě projektů, které pořádá Národní galerie i když většinu z nich považuji za bezcenné. Chci pouze znát, kde NG získává peníze na své fungování.
Čínský umělec Aj Wej-wej vystavuje v NG mamutí projekt ke kterému prohlásil, že mu NG dala fantastickou nabídku, která uspokojí jeho dva realizační týmy, jeden německý, druhý čínský. Současně s touto výstavou NG realizovala bombastický projekt Magdaleny Jetelové, který rovněž není zadarmo.
Objevila se informace, že ředitel Jiří Fajt dostal od ministerstva kultury v roce 2016 jen na odměnách 850 000,- Kč. Je-li to pravda, žádám, aby mě ministerstvo doplatilo za mojí dvanáctiletou práci. Za celých 12 let jsem obdržel odměny ve výši necelých 200 000 Kč. Bral jsem práci v Národní galerii jako poslání a mimo povinností vyplývajících z vedení instituce jsem působil jako autor, editor, kurátor a architekt. Za tyto činnosti jsem si nebral žádné peníze. Pracoval jsem za běžný plat, který po dvanácti letech se všemi příplatky činil 60 000,- Kč hrubého. (Začínal jsem na 26 000,- hrubého platu.)
Ptám se, za co dostal J. Fajt tak vysoké odměny a jaký je jeho skutečný plat? Za to, že vyhodil většinu odborníků, že nerealizoval skoro žádné nákupy, že utrácí za bezuzdné cestování? Za to, že zrušil pravidelnou ediční činnost a natahal do galerijního obchodu neaktuální knihy z německého Königova knihkupectví?
Žádám Vás, jako občan České republiky, aby jste mi jako ministr kultury odpovědný za svůj resort sdělil všechny informace týkající se hospodaření Národní galerie v Praze za poslední tři roky.
Prof. Milan Knížák
V Praze 23. března 2017