Akvárium, 1987, disperse, tempera, papír, textil, 150x220 cm
PEDAGOGŠČINY NOVÉ ŠATY (Káča Olivová)
Nahota hrála a hraje v dějinách lidstva významnou roli. Je spjata nejen s regenerační schopností, ale i s estetikou a tedy s módou a mírou odhalování. Lidský vkus se jemně proměňuje, ale v podstatě zůstává na podobných principech. Zajímavé je, že čím víc docházelo ke zbožštění nahoty, tak tím víc bylo rigidity. Obleky byly konstruovány tak, aby některé části těla byly zvýrazněny, jiné potlačeny. Móda hrála významnou estetickou roli. Čím víc ubývalo oděvů nebo byly vytvářeny z přiléhavějších materiálů, tím víc to znamenalo obrat k tělu samému pomocí nejrůznějších cviků, rituálů a diet.
Současná společnost a zvlášť její projevy, které se nazývají uměním, si hraje na svobodnou, volnou a bezbřehou. Nic proti tomu, jen je třeba si uvědomit, že čím více možností se nám otevírá, tím větší nároky jsou kladeny na naši osobní odpovědnost.
V některých sexuálních deviacích hraje nahota zásadní roli. Existují druhy exhibicionismu, kde ukazování tabuizovaných částí těla je jejich podstatou. Právě proto by se dalo pomocí vkusného zveřejňování nahoty smiřovat deviace s realitou. Zdůrazňuji však znovu, že je k tomu potřeba velké opatrnosti a nesmírné porce vkusu. Nestydím se za to slovo. Jakási uměřenost, míra provokativnosti, míra útočnosti i míra nudy, jsou pro asi všechny umělecké etapy zásadní prioritou. Paní Olivové chybí všechno. Její tělo je zanedbané, její vkus „komediantský“, její projevy vulgární. Je možné, že někoho takové věci vzrušují. Možná, že by paní Olivové a jejím nečetným obdivovatelům, vyhovovalo umístění do ZOO.
Poslouchat však její pseudo-pseudo-filozofické žvásty je ostudné. Dovedu si představit, že někde v parku či u řeky roztahuje nohy, vyvaluje prsa a s radostí masturbuje. Třeba to potřebuje k životu, nic proti tomu, ale aby tuto svoji činnost vydávala za společenskotvorná snažení je absurdní a hovoří to o pokleslosti současné společnosti. Lásku a sex nelze sekularizovat.
To, že této paní bylo umožněno obhájit tzv. doktorskou práci na vysoké umělecké škole, mě udivuje, pohoršuje a uráží asi především proto, že jsem doktorské studium na uměleckých školách v naší zemi s velkou opatrností zakládal.
Umění není zařízení na zbavování se vlastních mindráků, ale naslouchání melodiím, které si pobrukuje ten (ta, to, ti) co ho nazýváme Bohem.
Před Vánoci došlo na FFUK k hrůznému činu masového vraždění. I když paní Olivová nezabíjí, pouze ukazuje ohanbí, určitou podobnost tam nalézám.