Barbie, 1994-1995, laminát, epox. barva, 50x115x52 cm
Petr Fischer neví o čem mluví (UMĚLECKÝ TRAPAS ROKU 22.6.2024).
Petr Fischer neví o čem mluví (UMĚLECKÝ TRAPAS ROKU 22.6.2024).
Možná se vyzná v politickém životě, ale orientaci v uměleckém vývoji postrádá. V jeho textu buď záměrně nebo ze slepoty přehlíží trapná tvrzení zástupců kritizovaných institucí.
Rektorka Topolčanská prohlásila, že AVU se musí vyrovnat s trendy, které vládnou Evropě. Nechápe, že v takovém případě je možné být nejlépe druhý. V dnešním více a více unifikovaném světě umění hledá své polohy bez ohledu na aktuálnost či neaktuálnost.
Generační konflikt o kterém se mluví je nesmysl. Současná společnost je rozvrstvena jinak.
Situace v českém umění i školství se začíná podobat situaci v padesátých letech, kdy pod heslem MLÁDÍ VPŘED! byli vyhozeni kvalitní profesoři a nabráni ambiciózní aktivisté. V umění jsme se tehdy vyrovnávali s problémy diktovanými komunistickou částí světa. Jediný rozdíl je, že dnes nejde o život, ale podstata problémů je stejná.
Fisher vyčítá petentům, že nevybízejí k diskuzi. Poslal jsem ještě před peticí rektorce AVU dva dopisy. Jako první porevoluční rektor, dlouholetý profesor a rovněž dlouho působící generální ředitel NG mám na to nezadatelné právo, které vnímám jako povinnost. Na moje dopisy nebylo odpovězeno a paní rektorka v interview prohlásila, že za odpověď nestojí. Co stojí za odpověď, paní svazačko?
Umělecké školství podléhá trvalým změnám, ale tyto změny nemohou být organizovány chuntou progresivistů, ale širokou diskuzí. Zvlášť dnes, kdy je situace v umění nepřehledná.
K Národní galerii připomenu jen to, že má prvotní povinnost řešit problémy, které se děly a dějí v našem prostředí, poněvadž s nimi máme největší zkušenost a tak přispívat do mozaiky uměleckých proudů.
Kdyby se pan Fischer alespoň trochu orientoval v oblasti umění, věděl by, že otázka svobody projevu je minulostí a že dnes hledáme nějaké nové limity.
Kritizované instituce, kterých se autor zastává nechtějí diskuzi, chtějí vládnout bez odpovědnosti. Na to nemají státní instituce právo. Jsou placeni z našich peněz a proto jsou nám všem odpovědni. Mohou si založit vlastní školy, galerie, atp., tam nepochybně mohou dělat vše co bude v mezích zákona, pokud na to získají dostatek peněz.
Obrazem zkázy je historická budova AVU, uvnitř posprejovaná, špinavá, bez úcty k minulosti a bez vztahu k současnosti.
Petice je vždy výzva k diskuzi. Doufám, že zatím se za to nezavírá.
S úctou starý a senilní Milan Knížák