Čtyři boty, ze série Počítačových obrazů, 1997
POČÁTEK POČÁTKU
Nevidím konflikt mezi vědou a náboženstvím i když chápu, že existuje
Seznámil jsem se s řadou více či méně odborných textů na toto téma. Všechny se dopouštěly zásadní chyby – personifikovaly Boha. Bůh není člověk, není ani fikce, není tvorem ve smyslu jak tomu rozumíme, není ničím nám známým a popsatelným. Velikost Boha je v jeho nepochopitelnosti.
Bůh je něco jako princip. (Lidské jazyky nejsou na přemýšleni o Bohu připraveny.) Je něčím, co neodpovídá na otázky, poněvadž žádné otázky nezná. Bůh není entita. Jeho velikost je v jeho nepochopitelnosti. Věda umí odpovědět na spousty otázek, které se týkají více či méně technologie jsoucna, ale na otázky po důvodu (obecně i konkrétně) odpovědět neumí.
Věda už jen svou existencí potvrzuje jev něčeho čemu můžeme říkat Bůh (nebo jakkoli jinak). Zákony o zachování hmoty a energie, které potvrzují nekonečnost bytí, nedávají odpověď na otázky po jeho smyslu. Víme jen, že jev bytí nemá začátek ani konec, poněvadž naše myšlení nám začátek a konec neumožňuje.
Rozumím tomu, že člověk potřebuje nějaký morální symbol a proto své Bohy personifikuje. Bible a jí podobné knihy jsou určitě užitečné a měly by civilizaci provázet. Je to soubor zkušeností a mýtů, který vykrystalizoval ze života předešlých generací a je určitě moudré se jím řídit. Představa Boha jako vládce, dobrodince, zpovědníka, plniče přání, atp. je užitečná, ale naivní.
Síla modlitby je v tom, že se od představy Boha odráží a přichází zpět do naší osobnosti.
Morální principy ověřené tisíciletími mají určitě smysl a jsou schopny regulovat lidskou společnost. Učí člověka přijímat omezení a uvědomovat si pokoru jako základní princip bytí. To však nemá s Bohem jako takovým nic společného. Nijak ho to nesnižuje, naopak, vzdaluje jeho představu a tím potvrzuje jeho potřebnost.
Milan Knížák