Druhá manifestace aktuálního umění, 1965
POPCIVILIZACE
Hudba je dnes všude. Najít tichý koutek je umění. Hudba však ztrácí magii. Všechny druhy písní, rocku, country, rapu, většina jazzu a část tzv. vážné hudby, (atp.) se slily v široký proud POPMUSIK. I při rozdílnosti žánrů z kterých je proud složen, působí tato hudba monotónně, z velké části nudně i když nelze autorům upřít občasné snahy o originalitu, ta však rychle zapadne do popové směsice, která se vyznačuje především nadměrným hlukem a primitivními rytmy, které znásilňují sluch i mozek.
Největším problémem současné hudby je to, že je reprodukovaná, spontánních živých provedení rapidně ubylo. Když někde najdete hospodu, kde štamgasti opileckými hlasy vyřvávají lidovky spolu s harmonikou nebo snivé čundráky tklivě volající po magických dálkách …, je to už jiný svět, něco exotického, svět, který mizí.
Máme všeho víc, je nás víc, vypěstujeme daleko víc virtuózů, rekordmanů, supermanů, ale podoba každodenního života je stále šedivější, užší, zbytečnější …
Ale i vážná hudba, která chce údajně takovou zůstat „zezábavňuje“. Zpěv, který hrál v opeře hlavní roli se najednou stal jen jednou ze složek představení. Bombastická výprava, komplikovaná režie „aktualizace“ v čase i stylu … Jeníček s Mařenkou na motorce, Rusalka jako prostitutka, opice v ulicích New Yorku … dělá se všechno, aby se z opery udělalo zábavné show - Matějská pouť pro honoraci ... Bavit! Bavit! Bavit! To je imperativ, který platí pro téměř 100 % současného performativního umění.
Většina koncertů symfonické a komorní hudby prezentuje repertoár 19. století a trochu z baroka. Moderní hudba je stále v defenzivě. To, co vzniklo od poloviny 20. století dodnes, je považováno za experimentální a objevuje se na pódiích zřídkakdy. Možná, že to je opravdu stále experimentální, poněvadž cesta k obecnému přijetí, při tak masivním nárůstu výrazových prostředků jaký nastal, asi musí být dlouhá ... Možná, že chyba je ve vzdělávacích procesech a v organizaci společenského života. Možná si příliš vyhovujeme. Vládne obecné obžerství a z toho vyvěrající lenost …