Druhá manifestace aktuálního umění, 1965
reaguje Milan Knížák
Muži křičící na mraky. Je petice útočící na ženy v čele institucí motivována strachem ze ztráty moci?
Nikdy v životě jsem nečetl tak hloupý text jaký vyplodila Anežka Bártlová, který se tváří jako intelektuální esej, ale ve skutečnosti je to snůška nesmyslů a protimluvů.
Bártlová redukuje problém na boj za práva žen, ale zapomíná, že nejsme v 19. století, nýbrž v době, kdy každá civilizovaná země již dlouho nečiní rozdíly v profesní způsobilosti mezi ženami a muži. Dívčí válka již dávno skončila a dokazuje to i fakt, že všechny zmiňované instituce (AVU, NG a CJCH) vedou ženy. Dnes je jedno, jestli ve vedení je žena, muž, orangutan či stonožka, záleží jen na jejich schopnostech.
Problémy na AVU, jak je zmíněno v petici, začaly za rektora Vaňka a ten, pokud vím, vaginu nemá. Navíc, autorka textu zapomíná nebo zamlčuje, že jedna z hlavních organizátorů petice je žena a velká část petentů jsou ženy (?petentky).
Paní Bartlová volá po „zastoupení všech názorů“, ale vzápětí přidává, že „to neznamená dát prostor komukoliv“. Tak jak to je? Všechny názory nebo jen některé? To jsme již zažili za totality a my, staří, hloupí a nepotřební, si to pamatujeme. Tenkrát se také křičelo MLÁDÍ VPŘED!
Paní Bartlová zapletla do textu i volby do Evropského parlamentu a boj proti neofašismu. Hovoří „o nebezpečí oslabení demokracie a narůstání sociálních rozdílů“. Souvislost s peticí je velmi vágní, já nevidím žádnou.
Nechci se s jejím textem více zabývat, jen jsem překvapen, že člověk s akademickými tituly působící v oblasti kultury je schopen vyplodit takový blábol.
Milan Knížák