Dvojité kompozice, 1991
REZIGNUJTE!
Paní rektorko,
Již podruhé Vás vyzývám k rezignaci. To, co se děje na Akademii výtvarných umění za Vašeho vedení překonává všechny mé hrůzné představy. Místo, abyste strukturovali proces studia a dohlíželi na jeho plnění, zabýváte se pubertálními nápady zmatených jedinců, kteří se mezi studenty objevují stále častěji. Asi je to i důsledek celkového zmatku v edukačních procesech, který postihuje výukové instituce téměř po celém světě.
Ti, co zpochybňují symboly civilizace, kterou se evropská společnost řídila po dvě tisíciletí, ti co si neváží děl, které zanechali umělci předešlých generací (viz aféra s Myslbekovou sochou „Ukřižování“), takoví lidé by neměli být na školu přijímáni a pokud se tak stane, měla by jim AVU dát jasně najevo, že jejich bytí na škole je nežádoucí.
Dnes existuje řada uměleckých škol a proto není nutné, aby nejstarší a prestižní vysoká umělecká škola v republice, která i přes neblahé vlivy politických režimů, vychovala řadu vynikajících umělců, dávala prostor aktivistickým trendům. Nehledě k tomu, že pro možnost být umělcem není škola bezpodmínečně nutná. (Pro to lze najít řadu příkladů i ve velmi nedávné historii.)
Východní učební systémy, ale i tradiční (nedávné) výukové systémy evropské, jsou založeny na dominantní osobě učitele a na jasně stanovené struktuře. V západní civilizaci dochází čím dál víc k dominanci nezkušených žáků, k podléhání aktivistickým útokům a falešným humanitním principům. Dnešní akademie je toho jasnou ukázkou.
Jak jsem již v minulém dopise uvedl, v roce 1990 se nám podařilo rozšířit školu do obou stran, jak k tradici tak k experimentu. Současná AVU je jen střechou pro nestrukturované potácení se mezi médii.
Akademie výtvarných umění dává najevo, že pohrdá kulturním odkazem i kodexem lidských hodnot, které se v nás budovaly po staletí. Existujete výlučně ze státní peněz, tedy z peněz nás všech. Jako jedinec Vás volám k zodpovědnosti. Rezignujte!
Prof. Milan Knížák
Praha, 10.5.2024