Atentát na kulturu, (originál. nahrávky kapely Aktual, 1968-71), vyd. ANNE, a.s.
SMĚLE VZAD
SMĚLE VZAD
Současná hysterie kolem úmrtí K. Gotta přesně ilustruje stav naší současné společnosti. Opět se dostala ke slovu ta část národa, která dobře posloužila minulým totalitním režimům. Komunistická totalita nebyla založená na komunistech a disidentech. Komunisté vládli, disidenti protestovali. (Byly to dvě minority, ta druhá výrazně menší.) Život tvořila většina mlčící společnosti, která se dostatečně nevzpírala, naopak, vždy pro svojí slabost hledala alibi (budoucnost dětí, možná ztráta zaměstnání nebo naopak touha po postupu, atd.). Jedním z nejsilnějších elementů, který stmeloval komunisty vedený stát, byla autocenzura motivovaná strachem, často skrývaným. A ta se v naší společnosti opět rozrůstá a spokojenost se zvyšováním životní úrovně to jen podporuje.
Zločiny z minulosti dnes nevadí.
Většině nevadí, že premiérem je bývalý nomenklaturní komunista, syn prominenta a sám komunistický prominent, spolupracovník StB, navíc notorický lhář zapletený do řady kriminálních kauz.
Většině nevadí, že současný prezident boří prezidentské tradice, napíná ústavu, vyřizuje si osobní účty a instantně mění názory.
Většině nevadí, že funkcí jsou zbavováni lidé, kteří si dovolí luxus vlastního postoje. Stačí jí K. Gott a jeho cukerinový kýč a je jí jedno, že tento „velikán české kultury“ přijal národního umělce od Gustava Husáka, organizoval Antichartu a dělal všechno, aby vyhovoval minulému režimu. Ten mu za to poskytoval výhody, které jiní neměli.
Neumíme být hrdí na ty, kteří neohnuli páteř, poněvadž ohnutou páteř měla většina národa.
Nevychováváme mladou generaci, aby byla hrdá na svojí minulost, poněvadž sami svou minulost zapíráme. Školství je celosvětově ve psí a my se rádi držíme v otrockém závěsu.
Oblast umění je přesycena importovanými trendy, které tak potřebují netalentovaní a vše originální zůstává ve stínu.
Chováme se jako národ i jako jedinci poníženě. Vypadá to, že se brzy rozpustíme do Evropy. Zůstane jen pár lidových zvyků, které bude několik amatérských souborů ukazovat jako místní raritu z dob dávno minulých. O svobodu nestojíme.
Ticho je hudbou ducha
Okovy symbolem svobody
Velká slova jsou suchá
Otroctví je věcí dohody
Touha je dotek božské dlaně
Ztracené jsou bez lesa laně
Něha je přetavený smutek
Smrt se zdá být dobrý skutek