Andělé čůrají na lidi, 2020, akryl a uhel na plátně, 190x190 cm
UMĚNÍ NENÍ PRO VŠECHNY
Stále přemýšlím o funkci umění, o jeho potřebnosti či zbytečnosti, o potřebě či zbytečnosti elitnosti v něm, také zda je nutné si přítomnost umění nějak zasloužit a z toho všeho vyvěrající další otázky a pochybnosti. Nemohu říci, že by si mi veškerá současná umělecká produkce nelíbila, jen jí nedůvěřuji, navíc kategorie líbení či nelíbení, i když ji nepodceňuji (to v žádném případě), mi teď nějak nedostačuje. Nevím zda přemíra toho co lidé nazývají uměním, není na závadu. Přeměna velké části umělecké produkce na zábavu, ve velké části na tzv. lidovou zábavu, stírá z umění magii, tajemnost, elitnost, atp.atp.atp.atp.atp. a plní roli spotřebního zboží. Asi bychom měli umění tajit, schovávat, znepřístupňovat ho a ne nabízet, inzerovat, nutit…………
Zakázat divadla a zatajit galerie. Uzavřít koncertní sály, zrušit kina, nevydávat knihy. Tohle všechno jsem hlásal na začátku šedesátých let v dávném minulém století, ale asi z jiných důvodů. Možná však, že už to viselo ve vzduchu, ten vzduch však nebyl ještě příhodný, ještě nedozrál. Teď přezrál.