1979
VĚRNOST JAKO OBČANSKÁ POTŘEBA
K lidské důstojnosti patří víc než cokoliv jiného určitá dávka konzervativizmu, jakési trvalosti, víry v tradici a věrnost principům, které naši společnost formovaly. To neznamená dogmatické přilnutí k nějakému systému, ale prostý princip lidské věrnosti (nebojím se toho slova), sounáležitosti s tím, co přivedlo naši společnost k dnešku. Vnucované genderové a transgenderové kotrmelce, politická i jiná korektnost a multikultura mají zakrýt doposud ctěné dlouhotrvající principy života naší společnosti.
Je jasné, že všechny názory se musí precizovat, zpřesňovat, aktualizovat. To se však neděje. Lehce opouštíme to, čemu jsme byli po generace věrni. Zrazovat sám sebe je považováno za ctnost.
Sociální módní trendy opanující současnou společnost se podobají módním imperativům, které nám říkají, zda máme či nemáme nosit kravatu, či mají být kalhoty úzké nebo do zvonu. Principy našeho bytí však nelze měnit jako ponožky.
Jak jsem již mnohokrát prohlásil, miluji výjimky a vážím si minorit, nelze však v žádném případě položit rovnítko mezi potřeby minorit a obecné principy. Homosexuální způsob soužití musí být plně respektován, ale v žádném případě nemůže být považován za stejný jako vztah heterosexuální už jen proto, že nemůže plnit zásadní princip soužití muže a ženy – plození. (A nic na tom nemění skutečnost, že v některých případech nemůže být heterosexuální svazek naplněn.)
Část populace se nás snaží přesvědčit, že nejde o fyziologický, ale sociální jev. To považuji za směšné. Nebudu komentovat další podobné jevy, poněvadž princip je stejný. Záměrem této glosy je, zdůraznit potřebnost úcty k daným hodnotám s plným vědomím, že mohou být mylné. Potřeba věrnosti je jeden z nejdůležitějších fenoménů současnosti, a nechci to specifikovat.