Vzdělání není jen o dovednostech
Vzdělání není jen o dovednostech
Rusnokův text v Hospodářských novinách (2.10.2013) je jasným příkladem limitovanosti technického vzdělání. Současní inženýři jednoho šroubu, v podstatě řemeslníci, absolventi učebního oboru s diplomem (tak přiléhavě lze nazvat výuku na řadě současných vysokých škol) nejsou skutečnými vzdělanci.
Souhlasím s tím, že Česká akademie věd potřebuje racionalizaci, poněvadž je ve své většině stále ještě reliktem socializmu, ale představa o základním školním vzdělání jako o účelově a ryze prakticky zaměřené výuce, je zcestná.
Odstranit výuku psaní rukou považuji za názor amatéra, který neví o čem mluví. Krasopis není samoúčelný, ale je první a základní disciplínou vedoucí ke zlepšení motoriky, propojení funkce mozku a ruky, je základní výukou estetiky. Současný způsob, který vede k zanedbávání těchto stránek vývoje dítěte vychovává účelové fachidioty a zamezuje rozvoji širší vzdělanosti.
Základní výuka by neměla být ryze utilitární a vést jen k osvojení praktických dovedností, ale měla by od začátku cíleně rozvíjet duchovní svět dítěte a to především do oblastí, které budou pozdějším vývojem zanedbávány.
Výchova k citlivosti, k porozumění světu ve kterém žijeme, v neposlední řadě vedoucí i k akceptaci umění jako součásti bohatého lidského života, je základním úkolem kvalitního školství.
Úkolem školního vzdělání by měl být rozvoj inteligentní zvědavosti, schopnosti se samostatně rozvíjet a především probuzení citlivosti k pojmu morálka, která obsahuje i úctu k názorům druhých. A možná by nevadilo zdůraznit, že člověk není pánem tvorstva, ale jen jedním z tvorů. Bez pokory totiž neexistuje svoboda.
Milan Knížák