Haiku, 2003, akryl, uhel na plátně, 170x170 cm
ZBYTEČNOST UMĚLECKÉHO ŠKOLSTVÍ
Současné umělecké školství je podle mého názoru zbytečné. Nenaplňuje znaky učiliště. Možná, že v přeplněné společnosti jako je ta naše, se dá umělecké školství přeřadit spíše do oblasti zábavního průmyslu. Výuka umění na základním stupni se od vysokoškolského v podstatě neliší. Všude je velebena bezbřehá kreativita, která v podstatě ani kreativitou není, poněvadž většinou jde o schematické variace módních trendů. Chápu, že v záplavě možností technik a technologií je těžké zvolit jednu, která by měla být základní, ale pro výuku je nezbytně nutné pracovat na něčem co lze vyvíjet, doplňovat, zdokonalovat. Škola je systém, který v sobě obsahuje i vzpouru proti němu. Proto škola musí být nějakým způsobem konzervativní.
Škola nemůže vyučovat avantgardu.
Avantgarda se nedá vyučovat.
Začne-li se něco, co se zdá být avantgardou vyučovat ve škole, okamžitě se to změní v dogma. Navíc současná přemíra škol „vyučujících“ umění vede k inflaci děl a k drastickému snížení nároků. Většina škol funguje jako kurzy pro ženy v domácnosti. (Teď mi určitě nadávají všechny feministky.) Už mnohokrát jsem prohlásil a napsal, že výuka musí obsahovat i něco obtížného, monotónního, nervy drásajícího i nudného, že bez dlouhodobého úsilí žádná výuka být nemůže. Kreativita je samozřejmou součástí talentu a má být uvažována při přijímacích zkouškách, ale vyučovat kreativitu nelze. A samozřejmě (a to je zásadní), žádná škola na světě nevyučuje umění, pouze naznačuje cestu. Po té musí jít každý student sám. Zvolí-li sádhanu, kterou nabízí škola nebo je-li schopen proti školnímu systému postavit jiný, osobní systém, to záleží na každém jednotlivci. Obé je součástí výuky. Škola musí být pevná, stabilní, aby se oba tyto postoje mohly v ní realizovat a neohrozily jí. Škola se musí pohybovat pomaleji. Musí svým studentům cestu k umění spíše zpomalovat než urychlovat. Musí poukazovat na nutnost analýzy vlastní práce. Student by si měl stále klást otázky po důvodu každého kroku, každého gesta vedoucího k umění (v podstatě vedoucí k čemukoli). Důležité je i poznání minulosti jak v oboru, tak i obecně. Bez pokory procesu poznávání nelze dosáhnout pokroku, alespoň dnes ne. Revoluce ztratily smysl, pokud ho vůbec kdy měly. Zpomalovat vstup do uměleckého světa, který vždycky, i v tom nejlepším případě, nese s sebou prvky povrchnosti.
Prof. Milan Knížák